Úvodní stránka > | Články Aleš Drobník | Básničky Aleš Drobník |







Masáže, baňkování, Reiki, Shamballa Blatná













ČLÁNKY A ÚVAHY – ALEŠ DROBNÍK

Motto:

Lidé si myslí, jak je důležité to, co vidí nebo chtějí vidět svýma očima. Ale..."Věci, které jsou důležité, jsou očím neviditelné," řekla Liška."Věci, které jsou důležité, jsou očím neviditelné," opakoval Malý Princ proto, aby si to zapamatoval...

Obsah této stránky



AVATAR

O prázdninách jsem shlédl film „Avatar“. Dokonalá počítačová animace nádherné flory a fauny jiné planety i akční scény mají přitáhnout pozornost. Děj filmu probíhá v budoucnosti na cizí planetě, kde žijí domorodé kmeny v harmonickém sepětí s Matkou přírodou tak, jako naši dávní předkové. Na této planetě si lidé ze Země postavili základnu a mohutnými stroji kácejí prales za účelem těžby unikátního minerálu. Největší naleziště je na posvátném místě, kde žije domorodý kmen. Ochranu těžařů před domorodci zajišťují armádní žoldáci vyzbrojeni nejmodernější technikou. Alternativou k vojenskému řešení je zcivilizování domorodců: naučit je angličtině, vyučovat je, postavit jim školy a silnice. Domorodci to odmítají. Napomoci případnému mírovému řešení má projekt, kdy naklonovaní mimozemšťané s přenesenou duší člověka získají přízeň domorodců…

Vybavil jsem si děsivou historii západní civilizace, kdy s užitím vojenské převahy španělští dobyvatelé v honbě za zlatem a bohatstvím rozvrátili většinu domorodých kmenů Střední a Jižní Ameriky, vyvraždili je či obrátili na katolickou víru, vyvrátili i vyspělé civilizace, např. Inky, s výjimkou bájného národa Mayů, jenž místo boje zmizel, ale zanechal silná poselství…

Vzpomněl jsem si na děsivou současnost, kdy legální i nelegální těžaři tropického dřeva nebo ropy devastují unikátní Amazonii, zanechávají po sobě spoušť v podobě ropou zamořeného území či vykáceného pralesa. Těžaři podplácejí místní úředníky i náčelníky, nabízejí postavit indiánům školy, zavést elektřinu aj. výdobytky. Kácejí se i pralesy v rovníkové Africe, Asii, průmyslově se těží ryby a kytovci, zamořuje se ovzduší a oceány. Není síla, která by devastaci zastavila. Svědectví o situaci v Amazonii přináší český režisér Wiliam Poltikovič (viz www.cestyksobe.cz), který chystá dokumentární snímek a který v další výpravě do Amazonie chce přijít do kontaktu s kmeny, jimž se daří v hloubi pralesa unikat před civilizací.

Západní civilizace, založena na individualismu a soutěži, kdo má víc, kdo víc vydrancuje přírodu nebo podřízené ve svůj osobní prospěch, není schopna devastaci planety Země a hlubokou krizi vyřešit. Dost problémů by vyřešilo, kdyby si lidé více nezištně sloužili, brali tolik, kolik potřebují, kdyby bohatší dali své přebytky na projekty v chudých státech či ve své zemi, kdyby mocní bránili bezmocné. Svět ovládla mužská energie a ego. Většina mužů světa obětovala své ideály a sny a neslyší ve svém srdci hlas Otce Boha ani hlas ničené Matky Země. Většina žen světa se přizpůsobila poměrům nastoleným muži. Výsledkem jsou rozvrácené rodiny, kriminalita, lidé, kteří nevěří sami sobě ani druhým. Nic dobrého nepřináší ekonomický vzestup Číny, která si brousí zuby na pozici první velmoci podporovaná spotřebiteli, kteří kupují levné nekvalitní výrobky a tak nepřímo podporují čínské zbrojení. Čína přejímá západní technologie i západní drancování přírody a násilné civilizování obyvatel s tradičním způsobem života jen s tím rozdílem, že svůj rozvoj financuje na účet vlastních dělníků a rolníků, kteří žijí jako položebráci. Naše civilizace je v krizi.

Film Avatar přibližuje život mimozemských domorodců, kteří (tak, jako ojedinělé skupiny domorodých kmenů na Zemi) v modlitbách a meditacích naslouchají hlasu Matky přírody nebo Boha, berou si jen dary přírody nezbytné k životu, zabité zvíře prosí za odpuštění. Film Avatar nabízí mnoho podnětů k zamyšlení. Například jak je blahodárné spojení partnerka, partner a Bůh. Nebo mrazivý výrok hlavního hrdiny: „Oni svoji Matku (Zemi) již zabili…“ Každý divák si vezme to, na co je připraven a možná zažije posun svého vědomí…

Film končí bitvou mezi špičkově vyzbrojenými žoldáky a mimozemskými domorodci, kteří (tak jako kdysi američtí Indiáni) mají touhu uchránit svou zemi, mají jen luky, šípy, koně a navíc zkrocené létající ještěry. Bůh nebo Matka příroda, která zahrnuje vše stvořené, vyslyší prosby a neviděna zasáhne do boje svými mocnými silami …

Dnes na Zemi zbylé domorodé kmeny a indiánští stařešinové (Roy Littlesun, Little Grandmother, viz Internet) podle svých legend věří, že Matka Země v těchto časech, kdy drancování přírody přerůstá v sebezničení lidstva, se protáhne, otřese do dokonalého stavu, zasáhne a očistí si největší rány. Nikdo neví přesně, co se stane a kdy, je jen jisté, že lidstvo dostává trochu času. Změna kolektivního vědomí lidstva, která se chystá, není série demonstrací, ale individuální uvědomění každého člověka směřující k lásce k sobě, ke všem živým bytostem, přírodě a Stvořiteli. Práci nemáme nechávat jen na Bohu či Matce Zemi. Tak, jako domorodci ve filmu, nemáme zůstat bezbranní, ale k prosazení dobrého přiměřeně využít i svých zvířecích sil i lidské inteligence.

Díky filmu lidé tuší pojem Avatar snad jako převtělení duše pozemšťana do těla mimozemšťana. Ve skutečnosti pojem Avatar pochází z hinduistických tradic: Je to vtělení Boha do těla člověka. Hinduisté uznávají za Avatary např. Krišnu, Višnua, Šivu, Parvatí aj., ale i Buddhu, Ježíše Krista, Mohameda. I dnes žijí na Zemi Avataři, většinou Indové: V Německu působí Avatar Matka Meera, u které jsem byl na požehnání. Před lety jsme byli v Praze na přednášce Avatara, zakladatelky Sahaja jógy, Šrí Matadží. Celosvětové bylo působení Avatara Sai Baby, který nedávno zesnul a který řekl, že člověk není bezvýznamný, ale každý člověk, spojí-li se s Bohem, může mít síly a schopnosti Avatara. Západní svět Avatary nevnímá a chová se stejně jako bohabojní Izraelité, kteří před 2000 lety nepochopili, s Kým mají tu čest. My jsme ti bojovníci, o kterých mluví legendy, kteří přišli zachránit tento svět tím, že zvítězíme v rozhodující bitvě: změníme sami sebe. Jen jsme pozapomněli, že každý z nás je… AVATAR.

Aleš Drobník, L. P. 2011, www.masaze-reiki-blatna.wz.cz


Jóga v Blatné

Blatná je sice malé město, ale žije četnými společenskými, kulturními, sportovními i duchovními aktivitami. V duchovní oblasti zde působí křesťané, je zde buddhistické společenství, v Sokole Blatná cvičí Taiči a je zde také skupina cvičící jógu.

Od svých 24 let, ještě v době socialismu, mne něco lákalo zapojit se do cvičení jógy. Tenkrát se cvičila hathajóga, tělesné cviky, často ale bez potřebného duchovního podtextu. V devadesátých letech navštívila ČR Avatar Šrí Matadží. Byli jsme s několika lidmi z Blatné na její přednášce v Praze, po nějaký čas jsme v Blatné s malou skupinkou praktikovali Sahaja jógu. Neměli jsme však vůdčí či organizační osobnost.

To, že v Blatné probíhá již několik let cvičení jógy, jsem věděl. Ale odhodlal jsem se až 13. října 2010, kdy jsem přišel poprvé na kurz zvaný "Jóga, wyda, meditace a duchovní tance" k Haně Říhové, která do Blatné obětavě dojíždí z Písku. Ač jsem byl začátečník, skupina mne vlídně přijala. Hanka mi průběžně vše pečlivě a vlídně vysvětlovala, láskyplně respektovala rozvoj všech cvičících. Setkání probíhá jednou týdně a většinou začíná jednoduchou relaxací vleže, kdy pod vedením Hanky uvolňujeme svalové skupiny, někdy doprovázené přiměřeným duchovním objasňováním. Pak cvičíme sestavy hathajógy, každý podle svých fyzických schopností, někdy praktikujeme uvolňující jógu smíchu. Anebo wydu, což je starobylé cvičení keltských druidů, které stejně jako hathajóga mocně posiluje tok energie tělem. Několikrát jsme cvičili sestavu "Pět tibeťanů", která má též silné ozdravné účinky pro organizmus. Jindy jsme tančili jednoduché tanečky s duchovním podtextem. Protože život je i humor, často si užijeme i legraci a uvolnění. Jednou jsme praktikovali tisíce let starou léčebnou techniku "Óm healing", kdy skupina zpívá "Óm" a každý v duchu prosí za uzdravení druhých nebo sebe sama či vyřešení nějaké situace. (Trochu to připomíná léčebné meditace u posvátného stromu z filmu "Avatar", který doporučuji.) Dvouhodinové setkání končí hlubší relaxací nebo meditací s krásnou hudbou, často provázenou slovem Hanky.

Po několika setkáních jsem pociťoval úlevu od fyzických bolestí i účinné psychické zklidnění, což jsem uvítal, neboť učitelské řemeslo je náročné. Někdy je cvičení zpestřeno legrací a netradičními hrami z jógy smíchu, například když jedna žena ve skupině slavila kulatiny. Jindy Hanka přinesla kytaru a zpívali jsme duchovní písně nebo mantry se zklidňujícím či léčebným účinkem. Výjimečná byla i předvánoční setkání zaměřená na duchovní význam Vánoc, Avatara Ježíše Krista i přeměnu lidstva, která přichází a která začíná přeměnou jednotlivce. Poslední předvánoční setkání jsme zpívali koledy a duchovní písně a rozdávali jsme si připravené dárky.

Jóga nabízí cestu, ale nic nevnucuje. Jsme společenství lidí otevřené všem zájemcům i úplným začátečníkům. Vážím si toho, že se navzájem respektujeme. Někdo věří v Boha nebo ve Vyšší sílu vně sebe či v sobě. Každý uznáváme jiné Mistry (Avatary), někdo Ježíše Krista, jiný Buddhu, jiný Krišnu, já bych se přiřadil k oddaným nedávno zesnulého Avatara Sai Baby. Žádná víra však není podmínkou. Jóga není náboženství. Je cestou ke zdraví, sebepoznání a sebepřijetí.

Hana Říhová pořádá v Písku i další kurzy. Osobně jsem podstoupil a doporučuji zasvěcení do Shambally, která velmi účinně pomáhá se zdravím, s náročnými životními situacemi, čištěním prostorů a duchovním růstem. Zasvěcenec může pomáhat i na dálku. Též jsem absolvoval zasvěcení do Merkaby a byl jsem i na konstelacích. (Vysvětlení pojmů naleznou zájemci na cestyksobe.eu.) Hanka nabízí i další zajímavé semináře a účinné individuální terapie.

A co je důležité, 5. října 2011 kurz jógy od 18.30 ve Speciální škole, Blatná opět začíná. Je to příležitost naleznout klidný ostrůvek pohody a zdraví v této rozbouřené době. Aleš Drobník, l. P. 2011


Naši furianti

Co se ti na Blatné tak líbí, zeptal se mě bývalý spolužák z mého rodiště Turnova. Zalíbila se mi Tesla, byt, SOŠ Blatná, blatenský zámek, blatenský a paštický kostel, manželka, noví přátelé, krásná příroda kolem, nádherný park plný energie a… nádherní blatenští ochotníci plní energie.

A ti nyní, jako vždy trochu jinak, po svém a skvěle, ztvárnili drama Ladislava Stroupežnického „Naši furianti“. Na prknech blatenské sokolovny rozehráli koncert, který je krásné si užít.

Wikipedie uvádí, že při premiéře hry v r. 1887 v Národním divadle hru diváci přijali s rozpaky, neboť očekávali idealizované vyobrazení venkova, jak byli z her J. K. Tyla zvyklí. L. Stroupežnický šel jinou cestou, na scénu postavil skutečné postavy, skutečné mezilidské vztahy, opravdové emoce. Na jejich kontrastu postavil zápletky působící humorně i určené k zamyšlení.

V průběhu hry jsem napjatě očekával, zda se vynikající režiséři František Šatava a Václav Cheníček rozhodnou tnout do současné situace a více posunou hru do dnešní České republiky. Nakonec jsem si uvědomil, že by už toho bylo moc. Je trefa do černého ponechat klasické pojetí hry, ponechat původní drobné intriky, které se dodnes na úrovni státní i obecní politiky ve velkém hrají, avšak intriky zobrazené ve hře působí půvabně v kontrastu s dneškem. A nechat vyniknout herce samotné.

Tak nastala paradoxní situace. Zatímco v dobách uvedení hry na konci 19. století hra diváky šokovala svojí syrovostí, tak v dnešní době přes různé emoce, křik a humor na scéně, přes intriky a ovlivňování obecního výboru, kdo nastoupí na tehdy lukrativní místo ponocného, hra působí spíše příjemným a uvolňujícím dojmem.

Řada čtenářů a budoucích diváků zná hru Naši furianti v provedení předních divadelních scén a v podání nejlepších českých herců. Obraz hry nebude nikdy úplný, pokud nespatříte hru v podání blatenských ochotníků.

Rád vyzdvihuji Františka Šatavu, coby prvního radního Jakuba Buška, a Jiřího Mikeše jako starostu Filipa Dubského. Tito nehráli svou roli podle toho či onoho českého herce. Ale hrají tak, jako přední čeští herci: hráli své role sami za sebe, dali do role sebe samotné. Pan Šatava a pan Mikeš nehrají, oni jsou. Jsou, jací jsou, nestydí se za sebe, umějí si udělat legraci sami ze sebe před všemi v hledišti. To je umění, které by měl zvládnout každý z nás, osvobodí nás to od pokřivených masek. A tím, že oni jsou, jsou sami sebou i všichni krásní lidé na jevišti. A můžeme si dovolit být sami sebou i my v hledišti. Tím se rozehrává staré české drama se všemi skvělými herci z Blatné a okolí do naprosto jedinečné podoby.

Hru mile prozařuje moudrost starého muže Petra Dubského, tatínka starosty, kterého nádherně hraje pan Karel Suchý. Napadlo mne, jak si naši předkové vážili a domorodé kmeny si dodnes váží názorů starších i se podle nich rozhodují. Poskočili jsme k domnělé svobodě dělat si každý, co chce, rozumějme: co chce ego bez ohledu na zájem celku prosazovaný moudrostí. Jak to skončilo? Stačí se rozhlédnout kolem sebe…

Hru mile prozařuje láska Verunky Buškové, dcery prvního radního, kterou krásně procítila Marcelka Filausová, a Václava Dubského, syna starosty – v roli se mi velmi líbil ostřílený mladý ochotník Jiří Vonášek.

Nádherný koncert hráli i další: V obecním výboru Karel Boček, Vojta Kovář, Josef Kohout i Filip Řezáč, který věrohodně zahrál roli mladého uhlazeného učitele ze starých dobrých časů. David Flandera v roli vysloužilého vojáka Valentina Bláhy jako by opravdu přišel z doby před více než 120 lety: archetyp rovného ostříleného čestného chlapa, který se díval smrti do tváře, ví, co je důležité. Dalšího rovného chlapa, díky jehož postoji se nepravost narovná, ševce Habršperka, věrohodně zahrál Jakub Čadek. V roli krejčího Fialy, který musí zabezpečit svoji velkou rodinu, se výborně prosadil pan Václav Cheníček. Ráznou ženu Marii Šumbalovou krásně hraje Kateřina Malečková.

Ve hře není malých rolí, osobně jsem byl potěšen absolventy i současnými studenty SOŠ Blatná, ale nelze všechny herce a realizační tým jmenovat, jistě si je všechny přečtete na plakátech. Jen podotknu, že dobovost a krásu hry podtrhávají umělecké kulisy Františka Hajdekra i živá dechová hudba.

Verunka Bušková a Marie Dubská, žena starosty, kterou hraje vně i uvnitř krásná Alenka Vlčková, to jsou ženy, které umějí pojmenovat věci pravými jmény a které rozhodnou, jak hra skončí.

Přitom mne napadlo, jak do světa plného mužských energií, principů, nesmiřitelnosti a furiantství zasahuje zanedbávaný ženský element, který zastupuje pravdu, lásku, usmíření a odpuštění. Nikoliv žena politička či manažerka v mužské roli, ale důrazný sebevědomý ženský princip, který má vyvážit princip mužský, je to, bez čeho by hra nemohla skončit dobře, a je to, co chybí i na scéně tohoto světa, který se stal kotlem egoismu a válek a ocitl se na okraji propasti. Všichni máme v srdci ideál rytířství, kdy silný rytíř pomáhá slabším. To je pravý důvod, proč jsou na světě rozdíly mezi lidmi. Celý svět by měl být velká rodina, kde silnější pomáhá slabšímu, maminka malému dítěti, tatínek dědečkovi, silný stát pomáhá slabšímu, úspěšnější člověk podporuje méně úspěšného. Namísto toho jsme svědky (i když jsou světlé výjimky a zaplať Bůh za ně), jak silnější státy se chtějí dostat na kobylku slabším, jak diktátor zneužívá chudé, jak mocný politik z vládní či opoziční strany, mocný zastupitel nebo úředník chce ještě větší moc, více peněz, výhodnější zakázku pro spřízněnou firmu, jak vlastník firmy odírá své podřízené z kůže, jak nadřízený psychicky deptá své podřízené. Není to dobré, a jako takové to nebude mít dlouhého trvání a vymizí s těmi, kdo tak činí. Naše znechucení nad negativitami okolo nás v krátké době přivede k nejtěžšímu, k největší revoluci: ke změně sebe samého, ke změně svého furiantství, ke změně svého egoismu a neústupnosti, neboť v těchto dobách není jiné cesty, má-li to se scénou tohoto světa dopadnout dobře.

Ladislav Stroupežnický byl moudrý muž. Hra nese mnohá další poselství. Přijďte si objevit to své.

Aleš Drobník, L. P. 2011


Poděkování ZUŠ Blatná

Naši dceru Marušku již asi od dvou let bavilo kreslení a malování. Když dosáhla předškolního věku, ani jsme ji nemuseli přemlouvat k tomu, aby souhlasila s přihlášením na výtvarný obor ZUŠ Blatná. Věděli jsme, že na Základní umělecké škole v Blatné působí vynikající učitelé v hudebním, tanečním i výtvarném oboru. Jen jsme nevěděli, k jakému učiteli na výtvarném oboru by bylo dobré dceru dát. Na tuto otázku jsme ale dostali brzy odpověď. Bylo to před osmi lety, kdy moje tchyně zjistila, že Základní škola v Chanovicích, kterou navštěvovala, pořádá den otevřených dveří. Krásná škola v chanovickém zámku byla ve vzorném stavu. Četné zájemce po skupinách prováděla paní ředitelka a další pracovníci. Při prohlídce v naší skupině návštěvníky velmi upoutala expozice vyspělých výtvarných děl a milých rukodělných prací žáků chanovické školy. Někdo z naší skupiny se zeptal, koho mají žáci na výtvarnou výchovu. Paní ředitelka se usmála, velmi pochválila ZUŠ Blatná, vedení této školy a mluvila, pokud si vzpomínám, o tom, že chanovická škola zajišťovala odvoz zájemců z řad dětí do ZUŠ v Blatné a že se rozšiřuje výuka ZUŠ do pobočky v Chanovicích. Dále paní ředitelka sdělila, že chanovické děti i jejich rodiče zvláště oceňují práci, vedení a příjemný přístup paní učitelky Hany Vydrové, která děti vede mírnou a nenásilnou cestou k maximálnímu rozvoji jejich vlastního talentu. V tu chvíli nám s manželkou bylo jasné, že se budeme, pokud to bude možné, snažit domluvit, aby naši dceru právě paní Vydrová učila. Nelpěli jsme ale na tom, jiný známý nám před tím doporučoval i vynikajícího pana učitele Jiřího Kováře, s nimž je jeho potomek velmi spokojen a dělá výrazné výtvarné pokroky. Lidé také chválí paní učitelku Evu Ďurčovou. Přesto jsem před prázdninami za paní učitelkou Vydrovou zašel a poprosil jí, zda by mohla naše dcera chodit k ní. Nechtěla nic slibovat, neboť tenkrát učila na částečný úvazek a dále říkala, že to závisí i na vedení školy. Přesto jsme byli rádi, že v září naše dcera jako předškolák nastoupila do její třídy.

Maruška si hned od počátku paní učitelku Vydrovou chválila. Na škole se cítila volná, do hodin se vždy těšila. Forma výuky Marušce naprosto vyhovovala. Když byla Maruška malá, chodil jsem koncem hodiny pro ní a čtvrt hodinku jsem mohl pozorovat práci paní Vydrové. Paní učitelka pochvalou zdůrazňovala, co se dětem povedlo, ať už šlo o nápad, neobvyklé ztvárnění zadaného tématu nebo o dobré užití probírané techniky. Paní učitelka nikdy netlačila, aby děti realizovaly její nápady. Naopak je vedla, aby měly své originální nápady, svůj pohled, svůj přístup. Za vše, co se povedlo, každé dítě individuálně i veřejně chválila. Děti ve třídě se cítily oceňované a jedinečné. Tvořily ne proto, že musely, ale proto, že chtěly. V celé skupině vládl tvůrčí uvolněný duch a dobrá nálada. Děti se zapálením dokončovaly svá díla. Rodiče malých dětí přicházely v dobu, kdy se mělo končit, a v tu dobu také ti, kdo byli hotoví, odcházeli. Paní učitelka Vydrová, pro kterou je její práce současně koníčkem, nelpěla, aby děti končily, kdy se oficiálně má. Když nějaké dítě nebylo hotové a chtělo se svolením rodiče práci dokončit, byla ochotná počkat ve třídě o deset dvacet minut navíc. Mezi posledními téměř vždy bývala naše dcera, která kvůli komplikacím u porodu trpí formou lehké mozkové dysfunkce, totiž omezenou orientací. Nemůže za to, ale vše, co dělá, ji trvá déle, než jiným dětem. Paní Vydrová jí toto nikdy nevyčítala, naopak měla s Maruškou vždy trpělivost, nebyla nikdy rozladěná, že každý týden často kvůli Marušce končí výuku déle. Paní učitelka nenápadnou formou a naprosto profesionálně v naší dcerce rozvinula její typický a dnes už skoro mohu říci malířský rukopis. Nevím, zda se ve škole učí teorii zlatého řezu, ale Maruška po sedmi letech studia na ZUŠ Blatná intuicí umísťuje důležité linie obrazu či významové centrum do zlatého řezu a jindy, je-li to vhodné, do geometrického středu. Paní Vydrová pochvalně říkala, že jakmile Maruška dostane nápad, má vše již předem v hlavě vše rozvrhnuté a bylo by chybou do toho zasahovat. To, že při profesionálním vedení paní učitelkou Maruška významně pokročila v užitých technikách kresby, netřeba pochybovat.

Před několika lety paní Vydrová aktivně obesílala velmi mnoho soutěží a naše dcera se umísťovala spolu s dalšími dětmi na předních místech. Dostávala velké množství cen, dárků a diplomů. Z hodin na ZUŠ v Blatné se vracela naprosto šťastná, nepochybuji že ostatní děti taktéž. Tato četná ocenění jí významným způsobem zvedala sebevědomí. A nejen to. Paní Ing. Hanušová potvrdila, že tato uvolněná aktivní tvůrčí malířská práce v ZUŠ, která vhodně zaměstná obě hemisféry, i základní cvičení kung-fu, kam Maruška kdysi chodila, výrazně eliminují poruchu orientace na minimální úroveň. I proto ZUŠ Blatná patří od nás velký dík.

Paní Vydrová nadprůměrně dobře ovládá užití výpočetní techniky. Proto od chvíle, kdy ZUŠ pořídila do třídy počítač a potřebné programy, měla paní učitelka připravené zabavení pro děti, které byly hotové se svou prací dříve – totiž tvorbu animací. Děti si musely nakreslit seriál několika obrázků. Paní učitelka je nafotila, dala do speciálního animačního programu, který promítal na monitor sled obrázků v zadaných časových intervalech. Děti mohly i miniseriál ozvučit svým hlasem aj. a vlastní multimediální dílo bylo na světě! Maruška tím, že ji práce trvá déle a tím, že je omezený počet počítačů, se dostala ke tvorbě grafických animací méně často. Věřím, že jak finanční krize, která je jen v našich hlavách, a tím se stává skutečnou, pomine, situace bude pro školy příznivá a škola bude moci pořídit více počítačů či dokonce učebnu. Nebo se stane malý zázrak a přijde štědrý sponzor, třeba nějaká reklamní agentura, která ve studentech ZUŠ Blatná spatří své budoucí profesionální spolupracovníky…

Před rokem Marušku potěšilo, že byl vybrán její plakát k 9. ročníku soutěže Česká panenka na blatenském zámku. Letos se Marušce podařilo zvítězit ve své kategorii ve výtvarné soutěži Voňavá krása za humny. V městském muzeu v Blatné si téměř do konce září můžete prohlédnout nejzdařilejší díla této soutěže: krásné obrázky dětí ze ZUŠ Blatná, dětí ze ZŠ J. A. Komenského i ZŠ T. G. Masaryka aj. škol i výtvarná díla klientů ÚSP Mačkov, které paní Vydrová vede. Dále jsou tam nádherné umělecké fotografie hudebníka Š. Raka i absolventky SOŠ Blatná Alenky Pixové. Paní Vydrová, která výstavu Voňavá krása za humny v městském muzeu občas provází, říkala, že na výstavě byla paní, která měla vážný zájem pořídit si dva obrázky do své soukromé sbírky. Jeden z těchto obrázků byl i vítězný obraz naší dcerky. Asi nemusím říkat, jakou radost naše holka měla. Navíc paní Vydrová pravděpodobně zařídila návštěvu redaktorky regionálního deníku. Bylo to o zdařilém švédském víkendu, kdy jsme byli vypraveni jít na zámek. V tom zavolala paní Vydrová, že přijede redaktorka a že obvolává všechny vítěze v jednotlivých kategoriích, aby je paní redaktorka vyfotila. Protože jsme byli jediní k zastižení, paní redaktorka vyfotila Marušku a její obraz, což byl pro ní jeden z nejhezčích okamžiků v životě. Obrázky a fotografie z výstavy Voňavá krása za humny z letošního ročníku i minulých ročníků můžete shlédnout i na webu priroda-blatna.euweb.cz. Krásné obrazy paní Vydrové i její nádherná aranžmá a fotografie můžete vidět na obrazy-hanka.euweb.cz. Zde najdete i odkazy na stránky dalších vynikajících blatenských výtvarníků – Jindřicha Krátkého i Josefa Synka.

Pokud z Marušky jednou bude kosmetička, vizážistka, reklamní návrhářka, ať bude pro ní malířství profesí či koníčkem, to, co jí ZUŠ Blatná dala, je pevný základ, na kterém lze dále stavět. Jako rodiče jsme vděčni minulému i současnému vedení školy i všem dalším pracovníkům, jmenovitě zvláště panu Mgr. Josefovi Škantovi i současnému panu řediteli Martinovi Škantovi za vize, jejich náročnou realizaci, jejichž výsledkem je vynikající úroveň ZUŠ Blatná a s tím související pečlivý výběr špičkových odborných učitelů. Věřím, že i rodiče jiných dětí u jiných odborných učitelů výtvarného, hudebního nebo tanečního oboru jsou s prací učitelů a potažmo s celou ZUŠ Blatná spokojeni tak jako my s paní učitelkou Hanou Vydrovou. Bude nám ctí, pokud Maruška zakončí pod vedením paní Vydrové jako absolvent ZUŠ Blatná a budeme rádi, pokud i naše druhá dcerka si na ZUŠ vybere to, co ji bude bavit tak, jako Marušku. Pokud to bude výtvarný obor, víme, ke komu ji dáme. Též věřím, že si i jiní rodiče nenechají svá slova chvály pro sebe a brzy přibude v BL další pochvalný příspěvek.

Aleš Drobník, L. P. 2010


Masér v dámské lázni

V letáku stojí, že Spolek divadelních ochotníků v Blatné uvádí hru Williama Wiga „Masér v dámské lázni“. Přitom po shlédnutí divadelního kusu máte pocit, že v letáku je hrubá chyba: To nejsou žádní ochotníci! To je naprosto profesionálně zvládnutá hra! Další hrubé chyby uvidí moje manželka masérka, když masér provádí prapodivnou masáž hrudníku. Ale o to právě jde. V lázni pro dámy z vyšších kruhů se shodou podivuhodných okolností objeví nejen falešný masér, ale dokonce mužský element!

Nádherná komedie, kde na scéně najdeme humorné vykolejení představ, lidské emoce, touhy, vášně, smutky, satirické zobrazení kapitalistické společnosti. Postavy jsou se svými charaktery, někdy necharaktery, prostě se svými vlastnostmi, vyslány napříč dějem, aby se střetávaly v absurdních zápletkách, polohách hmotných těl a dialozích, které jsou doprovázeny salvami smíchu diváků.

Nevím, jakou míru šibalství vložil do hry autor William Wig a co je dílem úpravy dvojice skvělých režisérů Petra Řezáče a Ladislava Řandy. Ale mám pocit, že kdybych hru shlédl v nějakém profesionálním divadle ve velkém městě, musel bych si znovu napravit dojem před blatenskými prkny, která jsou téměř světová. Tak, jako každý Čech by měl vidět Kolju, tak každý Jihočech z dojezdné nebo dochodné vzdálenosti k blatenské sokolovně by měl na vlastní oči zjistit, co dělal Masér v dámské lázni, jinak bude nadosmrti ochuzen.

Komediální hra má hlavní cíl diváka uvolnit, pobavit, pošimrat bránici. A to se dokonale zdařilo. Výborně se bavili i studenti Střední odborné školy v Blatné, pro které byl divadelní kus hrán a kteří s nepředstíraným nadšeným potleskem opakovaně vyvolávali všechny skvělé herce znovu na scénu.

Hra nepředkládá velká filozofická témata. I když satira společenských poměrů není žádná malá věc. Tak, jako i v obyčejném životě, celou hrou se táhne jako světlá nit čistá láska mezi mladým mužem Tullym a dívkou Mary. Možná ten nenápadný šťastný konec, kdy zamilovaní mladí lidé po všech nástrahách, strastech a vysvětleních se nakonec naleznou a vezmou, může podprahově naznačit, že v životě lidí jde o víc než o peníze, moc, tělesnost, společenské postavení, nadřazenost úspěšných nad méně úspěšnými. Podle mne tyto ve hře parodované společenské jevy jsou projevem odklonu západní civilizace od původních křesťanských, duchovních a morálních hodnot našich předků, brzdou rozvoje západní společnosti i brzdou osobního šťastného rozvoje lidí. Asi jen období zamilovanosti, možná i okamžiky narození, nemoci a smrti, nám dávají pocit, že život je mnohem víc, než realita poznávaná smysly a opředená vztahy, kde na prvním místě je egoismus a až v pozadí miluj bližního svého, zvláště pokud z toho něco kápne. V nadcházejícím desetiletí, kdy se uskuteční duchovní přeměna lidstva a současně Ježíšem prorokované dělení zrna (těch, kteří jsou přeměny schopni) od plev, je dobré zasmát se projevům a hrám vlastního ega, jako jsou touha po moci, bohatství, opovrhování podřízenými, slabšími, méně významnými, dále v divadelním kusu nezmíněné opovrhování nad cizinci, náplavou, nad Romy, nad jinými kulturami a náboženstvími. Je dobré zasmát se, ale ještě lepší je odvrátit se od těchto i jiných projevů svého rafinovaného ega, abychom obstáli ve zkoušce, která každého člověka na scéně zvané svět tady a teď čeká. Protože pravda a láska, která není ničím jiným, než samotným Bohem, se opravdu chystá zvítězit nad lží a nenávistí v nás, jinak by naše nenávist a bezohlednost zničila tento krásný svět. To jsou asociace, které ve mne hra po shlédnutí vyvolala poté, co jsem si utřel slzy smíchu, protože za smíchem by nemělo být prázdno.

Mládence Tullyho s jakousi přirozenou lehkostí ztvárnil nový objev blatenských ochotníků Jakub Loula. Jeho životní lásku krásnou Mary profesionálně zahrála Veronika Janečková. Jsem přesvědčen, že tito mladí absolventi SOŠ Blatná by uspěli i na profesionální herecké dráze, kdyby to bylo jejich cílem. Zamilovanost Tullyho a Mary, která se má završit v manželství, je v kontrastu s formálním manželským vztahem notáře Brandese, který žehlí jednoduché i absurdní situace, aby měl svůj klid, a jeho energické dominantní mladší ženy Sabiny, která ctí společenskou prestiž, ovšem patrně vlivem nenaplněného manželského života podléhá kouzlu domnělého pastora Brandese, bratra notáře, za kterého byl situací nucen přestrojit se krásný mladík Tully.

Notáře Brandese hraje ve své životní roli pan František Šatava, který do postavy vložil svou energii, píli, vcítění, svůj životní humor, životní zkušenost, nadhled a velký díl sebe samého. Jeho krásnou ženu středního věku Sabinu hraje paní Zdena Tvrdá. Do smrti nezapomenu, jak žádá vysvětlení svým rázným „Mluv!“ a „Mlč!“, nebo jemným „Mlčte…“ a „Mluvte…“ podle toho, zda jedná s manželem, níže postaveným člověkem, anebo člověkem na stejné společenské úrovni.

Všechny postavy hrají herecký koncert. Záměrně nezmiňuji všechny krásné herce, ani neherce, kteří stojí v pozadí a zázemí divadelní hry, ale bez nich by koncert nebyl tím, čím je. Přečtete si je v letáku nebo na plakátu, protože tak jako já i vy budete chtít znát, jací neobyčejní lidé chodí nenápadně kolem nás, poté, co nebudete chtít věřit, že to jsou ochotníci. Přijďte se na ně podívat do blatenské sokolovny…

Aleš Drobník L. P. 2009


Vzpomínka na Ing. Václava Fouse

Letošní léto bylo smutné. Zemřela moje teta, sestra mé maminky. Brzy na to její manžel. Byli to moji nejhodnější příbuzní, u nichž jsem jako malý kluk trávil prázdniny na vesnici. Vzápětí jsem se dozvěděl, že zemřel můj kolega a kamarád Ing. Václav Fous. Byl to jeden z fajnových lidí, které jsem v Blatné potkal.

V srdci jako by mi Václav říkal, Aleši, hlavně tam nepiš nic smutného. Tak jen několik pozitivních vzpomínek.

Kolegu Václava Fouse jsem poznal v roli vedoucího učitele praxe na Střední odborné škole v Blatné. A musím říci, že tuto funkci vykonával výborně, vůči podřízeným kolegům učitelům i vůči studentům příjemně a zároveň důsledně.

Například když jsem byl u něho v kabinetu a přišel nějaký student, jehož zpracování deníku praxe neodpovídalo představám pana Ing. Fouse, tak pan kolega uměl studenta tak přesvědčit, aby deník praxe doplnil nebo částečně předělal, že je to pro jeho dobro, že student odcházel bez emocí a s dobrým pocitem, i když ho čekala další práce.

Nepamatuji se, že by se pan Fous kdy vážně rozčílil. Dnes je SOŠ Blatná zaměřená v různých oborech na informatiku, počítače a ekonomiku. Ale dříve, když na škole byl jediný obor ekonomika zemědělství, tak druhé a třetí ročníky jezdily na týdenní praxe na chmelu. Několikrát jsme byli s panem Ing. Fousem a se studenty na této praxi. Když Ing. Fous něco ostřeji vytýkal studentům, kteří začali dělat věci po svém, tak poté, co studenti odešli, se ke mne otočil a s mírným úsměvem sdělil: „Tak jsem jim to hezky řekl.“ Opravdu jim to podal tak přesvědčivě, že studenti vykonali jeho představu v klidu. A hlavně, i když to řekl velmi důrazně a přísně, mám pocit, že uvnitř byl v klidu naplněn pochopením.

Jednou jsme byli s panem Fousem ubytován v jedné místnosti. Tenkrát jsem nechápal, proč pan Ing. Fous, vedoucí učitel praxe, stanovil jako vedoucího chmelové praxe odborného učitele praxe pana Josefa Posaváda, který po dobu praxe byl nám učitelům i vlastně panu Fousovi nadřízen. Když jsme první den praxe přišli utahaní z pole, zeptal jsem se pana Fouse, proč to udělal. Pan Fous s takovým svým úsměvem odpověděl: „Protože pan Posavád tady zjedná pořádek a já mám klid.“ Vzápětí na to se ozval zvenku přísný hlas pana Posaváda, který udílel příkazy jak studentům, kteří přišli z pole později, neboť museli na jeho příkaz dokončit svoji minimální denní normu, tak těm zručnějším studentům, kteří umytí se chystali naplnit své osobní volno, než bude večeře. Když bylo třeba, pan Fous se svojí zkušeností zasáhl do chodu praxe po dohodě s panem Posavádem. Například když se předposlední den se musel učinit výběr vhodné chmelnice ve spolupráci s vedením družstva a odhad normy na studenta na poslední den, aby studenti před odjezdem do Blatné dostali svoji peněžní odměnu. I když na zmíněné praxi tenkrát bylo několik problémových studentů, praxe jako taková dopadla na výbornou. Pan Ing. Václav Fous, pan Josef Posavád i studenti tenkrát odvedli perfektní práci. Vedení družstva hovořilo o tom, že SOŠ Blatná je nejlépe fungující školou z těch, které družstvo na chmelnicích mělo.

Pan Ing. Václav Fous zastával ve své rodině i ve svých profesích různé funkce. Pro mne byl především výborným učitelem. Po dobu, kdy jsem ho znal, mne naučil, že na této krátké pouti zvané pozemský život má člověk k Bohu kráčet v klidu a míru při plnění si svých povinností, s úsměvem na rtech i v srdci, ve světle lásky k lidem – ke svým bližním, ke kolegům, k nadřízeným, podřízeným, ke studentům i ke všem ostatním.

Aleš Drobník L. P. 2009


Milá Květo!

Je mi to moc líto. Rád bych Ti napsal pár slov.

Tvoje maminka a moje teta mi připomínala babičku Hejralovou, kterou jsem měl moc rád. Jako malý jsem trávil pár prázdnin u babičky Hejralové, Drobníkové a právě u Vás v Kněžnicích s Petrem a s Tebou. Dnes vím, že není nijak jednoduché vychovávat vlastní děti a tím spíš být ochotný starat se o někoho více cizího navíc. Takže už jen to o něčem o člověku svědčí. Nebyl jsem nijak vzorné dítě, ale na prázdniny u babiček a u Vás vzpomínám rád. A dnes vím, že to byla krásná léta.

Prababička z tátovy strany mně, který jsem měl v mládí v hlavě, co komu provést a jaký holky jsou hezký, říkávala, že když mi bude nejhůř, abych si řekl: „S pomocí Boží,“ a vše dopadne dobře. A abych Bohu za vše, i za obyčejné malé věci, stále děkoval. Také prababička těch pár peněz, co měla i plody své zahrádky stále někomu v rodině rozdávala. Tenkrát jsem ničemu z toho nerozuměl a nevěděl jsem, proč to dělá a co ze života vlastně má. I když jsem se s ní přel, dneska tuším, že ona měla pravdu, a já ji neměl, a ona byla na správné cestě, a já ne. A když zemřela v požehnaném věku bezmála sto let, byl jsem rozčarován a neznal jsem smysl. Ale smysl byl, že tu byla tak dlouho proto, aby mne naučila uvidět lepší cestu, po které ona šla, cestu lásky. Prababička nebyla velký kazatel, prostě jen žila ve svém vnitřním světle skromný život, který mohl být pro mnohé příkladem, tak, jako Tvoje maminka, ale jen málo lidí si toho světla vůbec kdy všimlo.

Shakespeare řekl něco ve smyslu, že svět je jedno velké divadlo, my jsme jen herci. Režisér nás dočasně nasadil na scénu světa, dal nám kostýmy – naše těla, naše role – naše povinnosti, napůl svobodnou vůli a napůl scénář napsaný osudem, dal nám dobrodružství zvané život – plný radosti i smutku, proměny i stálosti. A to, o co režisérovi Bohu jde, je náš postupný vývoj, svobodné rozhodnutí se pro cestu lásky. Tvoje maminka a moje teta možná jen prostou ženskou intuicí dokázala to, co mnozí nedokážou: Obdivuhodně dlouhou část svého života šla touto dobrou cestou.

Myslím, že to není tak, že člověk je tělo které má duši. Je to naopak. Každá bytost je věčná, nekonečná a nesmrtelná a ve své podstatě dokonalá duše pocházející z Boha, která má na krátký okamžik zvaný život nasazen kabát zvaný tělo a omezené smysly, které na první pohled nevidí velkolepost divadelní scény a smysl celé té hry zvané hmotný svět a život. Je to naopak: Tento svět, nestálá divadelní kulisa, které věříme jako objektivní realitě, je vlastně dočasná, je Boží sen. To jediné pravé je očím neviditelné, říkal Malý Princ: A to je duše člověka i jiných bytostí, která je jako Boží jiskra, odlesk Boha, jediná trvalá, neměnná, nesmrtelná, jen přicházející od Boha na Zem a zpátky se vracející do pravého Domova, do náruče Boha. A to je láska a cit jako prostředník mezi oběma světy i mezi člověkem a Bohem i mezi bytostmi navzájem. To jediné, o co tu skutečně jde, je po všech chybných cestách a životech nakonec najít tu dobrou cestu lásky. A tu Tvoje maminka a moje teta našla. Hmota vzniká a zaniká, podléhá času. Duše a Bůh existují ve sféře mimo čas a prostor a stále jsou, nikdy nikoho ve skutečnosti neztrácíme. I když je nám líto, že na tomto světě chybí člověk, který jako jeden z mála nezištně miloval.

Smysl života je naučit se být tu nejen pro sebe, ale také být tu pro druhé, lásku nejen přijímat, ale naučit se i lásku rozdávat. V malých i velkých věcech myslet na druhé, být tu pro ně a dělat pro ně. A to Tvá maminka a moje teta uměla, to se za život naučila. Jako velmi skromná žena žila v tichosti svůj skromný život stále více zaměřena na druhé, než na sebe. Byla naší učitelkou dobrého života.

Moje prababička, kterou jsem zažil, by asi řekla: „Nebuďte smutní, že zemřela, stále žije. Děkujte Bohu za to, že jste mohli po dlouhá léta žít vedle skromného, pracovitého a dobrého člověka, který Vám rozdal tolik pozornosti, péče a lásky.“ To jediné skutečné, duše, nikdy nezanikne. Navíc člověk, který ve svém srdci zažehl lásku, je jako svíce: Lásku jako plamínek v srdci měl a láskou zažehl plamínky v srdcích svých bližních, a ti ji mohou dávat dále – jaký to cenný dar. Tímto člověkem byla Tvoje maminka a moje teta. Její život byl darem pro všechny lidi okolo, který se zdál tak přirozený, a přitom byl darem nejvzácnějším. Protože mnohé zanikne, ale láska, která se rozdá, nikdy nezaniká. Byli jsme poctěni, že jsme vedle této krásné ženy po dlouhý čas žili. Vše bylo, je a bude tak, jak má být.

Aleš Drobník L. P. 2009


Dopis pro zastupitele Města Blatná

                  V Blatné 1.6.2009

Věc: Podněty ke Strategickému plánu města Blatná 2009

Za posledních 20 let se v Blatné mnoho změnilo. Přeměnila se na úhledné městečko: Více obchodů i zboží. Nové fasády. Plynofikace. Čistší vzduch a voda. Čističky odpadních vod. Inženýrské sítě pro nové firmy a domy. Nové byty. Obnova města po povodních: Úhledná pěší zóna. Povodňové domky. Rekonstruovaný stadión pro fotbal, lehkou atletiku, hokejbal. A mnohé jiné. Blatná vzkvétá. Za tím vším je skryto mnoho poctivé práce a úsilí dělníků‚ řemeslníků, vedoucích firem, sponzorů, pracovníků městského úřadu i státních úřadů. Všem za to patří velký dík. Jako další fázi spatřuji zdokonalování stávajících dobrých trendů a takové investice, které dále zkvalitní život občanů Blatné a okolí, dají nové příležitosti občanům a podnikatelům Blatné a okolí, a tím i jejich zaměstnancům, rodinám s dětmi i důchodcům. Tato fáze vyžaduje těsnější spolupráci mezi občany a městem.

Takže jsem rád, že město Blatná pořádá veřejnou besedu 9. 6. 2009. Bohu žel se besedy z důvodů pracovního a rodinného vytížení nemohu zúčastnit. Přesto bych si dovolil navrhnout některé podněty k besedě. Prosím, kdyby byly vzaty v potaz.

1) Zadat osvědčené firmě vytvoření profesionální a průběžně aktualizované webové prezentace Blatné a okolí (bývalého blatenského okresu). Na prezentaci by byly kvalitní fotografie pamětihodností Blatenska, historie Blatenska i stavebních objektů, rybníků, aktualizovaný seznam budoucích akcí, foto proběhlých akcí. Mělo by se to vytvořit ve spolupráci se SOB, který vydal krásný kalendář právě s těmito akcemi a nádhernými fotografiemi. Sestavit dohromady tým zástupců města Blatná, zástupců SOB (Vladimíra Tomanová, Mgr. Olejník), zástupců blatenského zámku (který pravděpodobně bude přes léto pořádat kulturní akce), místní historiky (pan Sekyra, Mgr. Petrán.aj.), místní fotografy (poloamatérské KAMFO i amatérské, fotosoutěž pro získání kvalitních aktuálních snímků i videosekvencí na web) a realizační firma, která web sestaví, bude udržovat v chodu, aktualizovat anebo web připraví tak, aby tam třeba zástupce SOB či Blatné mohl vkládat novinky, reagovat na elektronické dotazy…

2) Podpořit propagací síť penzionů na Blatensku včetně třítýdenní nabídky Domova mládeže SOŠ Blatná během letních prázdnin. Buď na zmíněných stránkách nabídnout penzionům prezentaci základních informací, kontaktu, provozní doby, anebo odkazem na oficiálních stránkách města.

3) Do budoucna zvážit výstavbu hotelu v Blatné kombinovaného s multifunkčním kulturním, společenským a centrem, případně s menším krytým bazénem, pokud se nepodaří uskutečnit projekt krytého bazénu v Blatné, který má asi město Blatná rozjednán.

4) Podpořit ve spolupráci s obcí Buzice, SOB záchranu buzické tvrze z českých či evropských fondů.

5) Podpořit ve spolupráci s katolickou církví, dotacemi z evropských fondů dokončení rekonstrukce kostela v Paštikách. Propagovat tento kostel poutači na nástěnkách v Blatné, parkoviště u kostela, zajistit ve spolupráci s věřícími možnost prohlídky s průvodcem.

6) Rekonstrukce či oprava laviček v Blatné a osadách pod správou města Blatná.

7) Vzhledem k neustále rostoucímu provozu motorových vozidel pokračovat v dalším přiměřeně hustým osázením ploch v katastru města stromy a keři, kde roste jen tráva. Keře a vhodné stromky více zachytí prachové částice, zchladí rozpálený vzduch v létě. Vybrat místa a vhodné stromy a keře s ohledem na inženýrské sítě, bezpečnost provozu (viditelnost v blízkosti křižovatek) apod.

8) Vybrat vhodná místa, kde by se vybudovala kombinace nové zeleně (stromy a keře) a nové lavičky, případně osvětlení, pokud možno vše co nejodolnější proti mně nepochopitelnému vandalizmu. Jako vzor mám úpravu, která se městu povedla na náměstí J. A. Komenského.

9) Kromě parku a okolí, kromě lesu za Durou a kromě okolí šibenice Blatné chybí les s rekreační funkcí pro obyvatele. Např. nevyužitá louka mezi Blatnou a Řečicemi, který může fungovat jako lužní les a omezit případnou povodeň, další stromořadí ve vhodné vzdálenosti od umělého koryta Lomnice na odtoku z Blatné od Penny dále. Osadit vhodnými stromy a keři polní cesty v okolí Blatné po dohodě s vlastníky pozemků.

10) Dále budovat dětské atrakce s parkovou úpravou a lavičkami (vše co nejodolnější proti vlivům počasí a vandalizmu, např. ve spolupráci s projektem SOB „Aby se nám lépe žilo), např. u základní školy na Vinici, v obcích ve správě Města Blatná a podle finančních a dotačních možností i jinde.

11) Realizovat asfaltovaný prostor vyhrazený pro skateboard a kolečkové brusle, případně se skateboardovými prvky (betonovými aj.), např. prostranství u ZŠ J.A.Komenského.

12) Pokud je to možné pomocí dotace podpořit provozovatele diskoték, které jsou bez alkoholu a cigaret.

13) Pořádat koncerty skupin, které mladí rádi poslouchají (na způsob klubových pořadů) případně spoluprací oddělení kultury se soukromým provozovatelem.

14) V zájmu zlepšení ovzduší vyhotovit a realizovat u městských kotelen projekt na zavedení tepelného čerpadla vhodného typu případně kombinovaného se slunečními kolektory na střeše městských kotelen na přihřívání vody za slunečného počasí. V konečném důsledku se sníží obsah škodlivin ve městě a po době návratnosti to přinese řadě občanů snížení nákladů na teplo a teplou vodu. Na projekty získání dotace od MŽP a EU.

15) V městských kotelnách vybudovat paralelní spalování alternativního paliva (s ohledem na nejistotu dodávek plynu z Ruska), podpořit zemědělské subjekty v okolí Blatné dlouhodobými smlouvami na dodávky rychle rostoucích dřevin a travin.

16) Vyjednávat s krajskými či státními orgány o stavbě silničního obchvatu Blatné.

17) Podpořit zavedení alternativních zdrojů energie (tepelná čerpadla, sluneční kolektory, spalování biomasy, fotovoltaická elektrárna na střeše aj.) pro jednotlivce i organizace na Blatensku. Zabezpečit bezplatný informační servis u specialisty v Blatné, který by informoval o zákonech, potřebné podmínky a formuláře na získání státní dotace (například Zelená úsporám či program Panel). Úlevy na dani z nemovitosti či jednorázová dotace z městského rozpočtu pro toho obyvatele Blatné a obcí pod správou města Blatná pro toho, kdo se pro alternativní zdroj rozhodne.

18) Realizovat na budovách města projekt „Střešní burza“ (www.stresniburza.cz), kdy vlastníci nejprve nezávazně nabídnou střešní plochy k instalaci fotovoltaických panelů na střeše domu. Projektanti a investoři podpořeni státními dotacemi objíždějí nabídky. Nabídnou částku, či výhodnější slevu/tarif na elektřinu. Propagovat tento projekt mezi občany u objektů v Blatné.

19) Vybrat vhodnou lokalitu a ve spolupráci s blízkou obcí, ČEZ či soukromými investory realizovat větrnou nebo fotovoltaickou elektrárnu menšího výkonu v okolí Blatné. Přínos do obecní pokladny. V Německu patří obecní větná elektrárna vyhledávanou turistickou atrakcí.

20) Vyznačit Město Blatná za zónu 40 km/h. Omezí to prašnost a sníží dopravní nehodovost. Ulici Žižkova vyzančitt neprůjezdnou pro motorová vozidla. Slouží žákům ZŠ J.A.K k pěší přepravě do školy.

Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám vše dobré

RNDr. Bc. Aleš Drobník


Sen

Volby jsou určitým mezníkem ve vývoji společnosti. Porovnáme-li charakter zvolených stran a jejich získané hlasy, lze usoudit leccos o úrovni společnosti. Nebo aspoň o názorech těch, kteří k volbám přišli, a tím rozhodli za ty, kteří nepřišli.

Opět jsme svědky zvláštního jevu: Strany, které mezi volbami nejeví o obyčejného člověka valný zájem, se najednou staví do role jediných a správných zastánců všeobecného blaha. Po volbách zasednou představitelé stran za obsazená korýtka a vše jede ve starých kolejích. Pokud se ptáme s upřímným srdcem, proč lidé stále méně chodí k volbám, je toto jeden z důvodů.

Další důvody: Na společenské scéně demokratických států je několik základních hráčů:

1. Většina obyčejných lidí (asi 80%) s volebními hlasy, běžnými příjmy a starostmi o své živobytí.

2. Představitelé kapitálu (okolo 20%), kteří koncentrují ve svých rukách většinu prostředků výroby a služeb (okolo 80%), jsou pod nezáviděníhodným tlakem zodpovědnosti, ovládají velké toky peněz, což jim dává moc.

3. Politické strany, respektive stát, jeho vrcholní úředníci a instituce s mocí politickou (zákonodárnou, výkonnou, represivní).

4. Soudy, jež by měly být nezávislé a rychlé.

5. Média, jež mohou ovlivňovat veřejné mínění.

6. Instituce vzdělávací, duchovní, kulturní, zájmové, jež by měly být částečně nezávislé.

Všichni uvedení mají svou důležitost, měli by působit v harmonii, aby se společenský pohyb ubíral žádoucím směrem. Byli jsme svědky, když se v minulosti omezila pozice kapitálu, zpomalil se ekonomický vývoj. Když se kterýkoli z hráčů propojí s jiným, nastane nežádoucí porušení rovnováhy proti zájmům společnosti, jež strádá. Politické strany (případně stát), jako představitelé politické moci, mohou a měly by být významným protihráčem moci kapitálu ve prospěch společnosti, vhodnými zákony směrovat ekonomiku například směrem sociálním a ekologickým. Je vrcholně nežádoucí propojování moci kapitálu s mocí politickou!

Obyčejní lidé nechápavě hledí na lobbyismus a sponzorství představitelů průmyslu u politiků. A naopak na členství vrcholných politiků v dozorčích radách a představenstvech velkých společností. Existují poslanci (je jich žalostně málo), kteří navrhují zákon zakazující vrcholným politikům vstup na ekonomickou scénu. Obyčejní lidé mají proto oprávněný pocit, že politikům o ně ve skutečnosti nejde. Souhlasím s hlasy, které v čase obrovského státního dluhu volají po výrazném snížení příjmů vrcholných státních úředníků a politiků třeba na dvojnásobek průměrné mzdy a na závislost příjmu politiků na výši průměrné mzdy ve státě. Ať jim plat roste až učiní vše, co je v jejich silách, aby se životní úroveň celé společnosti zvyšovala. Na to politici namítají, že při nižším příjmu by kvalitní odešli do soukromého sektoru. Tím nepřímo říkají, že politika je pro ně výhodný byznys. Myslím, že politika by měla být poslání, kdy politik je ochoten bojovat za všeobecné zájmy ve prospěch všech, bez ohledu na prospěch svůj a na výši svého příjmu.

Obyčejní lidé mají v těchto časech těžký život. Stát namísto účinné podpory drobného podnikání zasazuje živnostníkům těžké rány. Stoupá nezaměstnanost vlivem vyšší efektivity a toho, že nadnárodním společnostem, které do ČR přišly v čase levné pracovní síly, končí daňové prázdniny a přesouvají své provozy do jiných končin Evropy či světa. Myslím, že naši politici jsou v tomto ohledu méně progresivní oproti východním sousedům, kteří se snaží výhodami nadnárodní společnosti udržet a nové přilákat.

Navíc v některých firmách v ČR ve větší míře než v okolních státech při přijímání pracovníků bují skrytá či otevřená diskriminace vůči maminkám s malými dětmi, starším občanům nad 40 - 50 let, vůči Romům. Některé firmy svými praktikami (neproplacené přesčasy, zákaz odborů aj.) porušují zákony a zákoník práce. Pracovníkům, kteří mají odvahu se ozvat, hrozí propuštění. Představitelé firem v čase bující korupce neoficiálně či veřejně prohlašují, ať si jde pracovník stěžovat, že oni mají na to příslušného úředníka podplatit (ale nemají na to pracovníkům přidat). Není divu, že lidé vystaveni tomuto tlaku buď inklinují k extrémistickým stranám, jež slibují rychlá (a nereálná) řešení, či nejdou k volbám vůbec.

To, co by obyčejný občan uvítal, je, aby politické strany činily rázné kroky v jejich prospěch i mezi volbami. Např. aby strany ve spolupráci s nadacemi zavedly a propagovaly pro diskriminované lidi dostupnou právní pomoc zdarma, která by skutečně fungovala. Obyčejní lidé nemají na to nebo nevědí, jak se soudit s firmou, která je poškodila a která si může zaplatit renomovanou právní kancelář.

Otřepaným argumentem parlamentních stran je: „Nevolte malé strany, tím podpoříte extrémní strany, jejichž voliči přijdou k volbám jako jeden šik.“ Naopak bych řekl: „Kde jsou staré zatuchlé vody, tam to chce nový čistý proud, který hnilobu vyplaví.“

Proto prosím: Přijďte k volbám i ti, kteří jste nechtěli přijít. Podpořte i neparlamentní strany, které vznikly na základě čestných myšlenek, nebo ty, které již poctivě fungují v komunální politice a mají k obyčejným lidem blíže. Sice teď netvoříme politickou scénu státu, ale zástupce v Evropě. Přesto by bylo dobré dát placeným politikům lekci, aby si uvědomili, že je spousta problémů obyčejných lidí, které politici nevidí nebo vidí a neřeší. Někteří politici naši i evropští dokonce tvrdí, že Evropa nemá žádnou vizi, žádný sen a že by se její rozšiřování mělo někde zastavit. Ti asi za svůj tučný příjem nechtějí odvádět více práce. Nebo se nesnesli ze svých výšin a nepřišli mezi obyčejné lidi a nepřijali jejich sen za svůj. Sen lidí je: žít život v míru, ve svobodě, v láskyplném plnění svých povinností, bez diskriminace, najít účinnou pomoc v nouzi či v těžké životní situaci, dýchat čistý vzduch, pít čistou vodu, mít kam jít do zachovalé přírody, nebýt ohrožen povodněmi a suchy (globálním oteplením), žít v souladu se sousedy jiného názoru či jiného vyznání... Spojená Evropa je a bude jedním z nejmocnějších hráčů světa. Měla by pracovat na duchovnější alternativě oproti současnému trendu. Soudobý trend je: pokračující drancování přírodních zdrojů (kácení pralesů, úhyn zvířat, lov kytovců…), vzestup závislosti na drogách, alkoholu aj. v západním světě, což decimuje především mládež, ovlivňování vrcholných politiků světa a veřejného mínění mocnými nadnárodními společnostmi, výdaje na zbrojení několikanásobně převyšující pomoc chudým zemím (které mohou být zdrojem napětí a terorismu). Existují renomovaní ekonomové (Římský klub, učitelé na univerzitách), kteří namísto současného zdanění práce (které podporuje nezaměstnanost) navrhují toto snížit a zavést zdanění úměrné poškození životního prostředí a nákladům na vrácení prostředí do původního stavu. Aby se například firmám nevyplatilo stáčet nápoje do nevratných PET lahví, aby se nevyplatilo otevírat nový důl a tím zničit okolí, aby se nevyplatilo stavět novou jadernou elektrárnu, když firma je schopna řešit problém odpadu pouze na účet daňových poplatníků, aby se nevyplatilo kácet lesy a pralesy, protože těžařská společnost by musela vysázet nové, aby se nevyplatilo lovit velryby, neboť rybáři by museli zaplatit nový chov... Na světě je tolik problémů, že mne udivuje, že někteří politici nemají vize, jak je účinně zlepšit. Např. projekty podpory duchovnosti, zalesnění Evropy, pomoc při zalesnění světa, zastavit drancování Amazonie, tlak na podpis Kjótského protokolu, tlak na stále významnější roli OSN… Politik, který nemá sen, nemá v politice co pohledávat. Každými volbami volíme budoucnost i čisté sny nás a našich dětí. Volme dobře… A. D. 2004


Dětská pouť v Bavorově

se konala v sobotu 15. května 2004. Jako rodič dítěte, které chodí na náboženství, jsem měl možnost účastnit se této otevřené akce pro děti Strakonicka a okolí. Začala pro dceru a mne nešťastně: Zafixovali jsme si špatný čas odjezdu autobusu z Blatné, a tak jsme museli do krásného Bavorova „po svých“. Na rozdíl od poutníků několik generací před námi, kteří skutečně putovali za duchovním pokrmem pěšky, to v dnešní „moderní době“ znamenalo autem. Dcera si část cesty prozpěvovala známou písničku „Kdyby byl Bavorov…“ a velmi se těšila. Jeli jsme na podobnou akci, kterou pořádá katolická církev, poprvé.

V Bavorově byla uzavírka. Zaradoval jsem se: „Je to velká akce, každý místní nás nasměruje.“ Dokonce jsem zahlédl i služební vůz myslím „Listů Strakonicka“. Zeptal jsem se místních, kde je dětská pouť. Nevěřícně kroutili hlavami: „Tady je dnes jen oslava založení hasičského sboru!“ Zeptal jsem se už jen na kostel a šel jsem s dcerou s vírou, že jsme přece jen ve správný čas na správném místě.

Při vší hluboké úctě k poslání a statečnosti hasičů, kteří zachraňují životy a majetky, což společnost oceňuje, mne napadlo srovnání, jak společnost opomíjí duchovní cesty a církve, jež učením lásky ochraňují duši od špatné cesty a svět před sebezničením…

V kostele již probíhala bohoslužba. Nechtěl jsem rušit. Ale jakmile jsem zaslechl z úst faráře citát, jak Ježíš učedníky, kteří ho „chránili“ před vyrušováním dětí, napomenul slovy: „Nechte děti ke mně vstoupit, neboť jim patří království nebeské,“ vystrčil jsem dceru dovnitř, aby vstoupila, a já za ní.

V kostele byly většinou děti. Pan farář se jim snažil přiblížit základní pravdy. Hovořil o vzájemné úctě a lásce mezi dětmi a k dospělým. O zodpovědnosti za svůj život, o důležitosti správného rozhodování a konání, čistotě svědomí před Bohem. Na lásce rodičů k dětem, připodobňoval lásku Boha k lidem, o níž se člověk může opřít, i když není na první pohled vidět. Hovořil o království Boha na Zemi, které každý můžeme tvořit tím, že nastolíme láskyplné prostředí ve svém okolí. Při vlastní modlitbě se větší děti modlili za mír ve světě, za uzdravení nemocných, za dobrá rozhodnutí politiků, za rodiče, za vlastní orientaci v náročném světě, za zdraví papeže a správná rozhodnutí představitelů církve…

Pak nastala část dětských her na zahradě kostela. Šlo o hry duchovně naučné ze základů víry, výtvarné a pohybové. Hry organizovaly většinou učitelky náboženství za pomoci rodičů. Za každou provedenou hru dostalo dítě pochvalu a drobnou odměnu, většinou sladkost. Organizátorky daly do pořádání soutěže plné nasazení. Láskyplně povzbuzovali ty šikovné a hlavně děti menší či šikovné méně. Byla přítomna i dospělá mentálně postižená žena, která se her s radostí jako jiné děti účastnila. I jí bylo věnováno tolik pozornosti, jako ostatním. Vzpomněl jsem si na slova faráře o království Boha na Zemi a na citát amerického psychologa, zakladatele „Střediska léčby postoji“ pana Jampolského: “Láska je pozornost a pozornost je láska“. Mé srdce zaplavila vlna soucítění.

Organizátorky se i při větším počtu dětí se chovaly tak, aby každé dítě mělo pocit vlastní důležitosti a vítězství. Protože v láskyplném světě, který v krátké budoucnosti přijde, není poražených, je jenom vítězů. A je dostatek rytířské snahy pomáhat a něžné tolerance k těm, kteří jsou v něčem snad méně dokonalí, než ti ostatní. Hluboce se skláním před těmito krásnými lidmi, kteří pořádali křesťanskou dětskou pouť v Bavorově. O jejím hlubokém smyslu svědčí zářivé oči dětí, kterým náleží království Boha i zde na Zemi, tj. láska a pozornost, aby je jednou mohly předávat dál. Neboť jen láskyplné myšlenky, láskyplná slova a činy jsou to, co může zachránit tuto krásnou modrou planetu před zničením.

I když sám nejsem křesťan, nýbrž oddaný současného indického Avatara (vtělení Boha) Sai Baby, i když můj názor je blízký představám hinduismu (vývoj duší převtělováním, více Avatarů – Krišna, Budha, Ježíš, Mohamed aj.), hluboce respektuji to, že se má duše vtělila do oblasti, kterou oslovilo učení Mistra Ježíše. Dotýká se mne, když vidím, jak fabriky, které vyrábějí hmotné statky, rozkvétají, naproti tomu církevní budovy a chrámy, kde je přítomen Bůh, chátrají při absenci stavebních zásahů, neboli při nedostatku pozornosti společnosti. Věřím, že pozornost lidí se začne přesouvat od hmotné povrchnosti k božské podstatě. Věřím, že láska, která stále víc naplní srdce lidí, překlene umělou nevraživost mezi lidmi, národy a mezi náboženstvími. Věřím, že láska, která pochází od jediného Boha, zbaví každého člověka mylného dojmu, že jedině já jsem ten důležitý a na druhém (cizím dítěti, podřízeném, propuštěném, sousedovi, jiném státním příslušníkovi, člověku jiné víry) mi nezáleží, že jedině má rasa a můj národ je ten nejlepší, že jedině má víra je ta pravá. Věřím, že jsme schopni s pomocí Boha vybudovat svět naplněný hlubokou a niternou úctou jednoho člověka ke druhému, jednoho národa ke druhému, úctou jednoho náboženství ke druhému, úctou člověka ke stvořené přírodě a bytostem v ní. Věřím. To jsou dojmy, které ve mně zanechala malá, ale krásná křesťanská dětská pouť v Bavorově. A. D. 2004


Vstupte

je název divadelní hry, kterou nastudovali blatenští ochotníci. Dialogy jsou plné emocí a vtipu. Člověka ihned vtáhnou do hry. Dávají nejprve pocit, že se jedná o zdařilou lehkou komedii, která má za cíl diváka pobavit, aby si mohl oddechnout od denních starostí.

Pak, když se člověk zamýšlí hlouběji, vnímá, že hra má více rovin, za smíchem je skryta i hořkost života. Hlavní hrdina hry je starý vysloužilý herec v důchodu. Žije téměř osamocen a v ústraní. Stále ze setrvačnosti jako typický Američan „čeká na svůj job“. Touží si zahrát. Přijal by i reklamu.Ve skutečnosti touží po něčem jiném… Myšlenkami žije ve starých dobrých časech, kdy čas běžel pomalu, svět se zdál přehledný, stál mu u nohou a on prožíval zájem a svůj úspěch. Moderní dobu, velkoměsto se svými negativními jevy, uspěchanými lidmi, haváriemi, alkoholismem, sebevraždami, sleduje shůry, nezúčastněn z okna svého hotelového pokoje opojen klamným pocitem, že tím „je in“.

Postavu dnešních časů zastupuje synovec herce, vytížený a přetažený manažer, který se snaží sehnat práci i pro svého strýce. To se nakonec podaří, ale za podmínky, že strýc znovu sehraje úspěšnou scénu s kolegou hercem, s nímž kdysi tvořil nerozlučnou dvojici. Množství humoru je založeno na tom, jak „oba starší pánové“ mají své neměnné zvyky, zakořeněné křivdy, neměnné představy i o tom druhém, většinou spíše negativní. Oba herci při svém setkání předstírají, jak ten druhý není pro ně důležitý i jak jsou spokojeni se svým životním údělem i se svou rodinou, i když ta se pachtí za úspěchem v této uspěchané době. Ve skutečnosti touží si ještě spolu zahrát, touží po ocenění a uznání, pozornosti a vřelém slově, což se jim v jejich osamocení nedostává. Byli by si svůj sen splnili, nebýt slovíčka „vstupte“, které hlavní hrdina tvrdohlavě používá při nácviku scény namísto obvyklého „dále“ a nebýt toho, že „on už zase na mne prská“.

Když už se zdá, že egoismus obou herců je nepřekonatelný, aby se alespoň na něčem shodli a nějak se spolu sladili, najednou se objeví, většinou při vzpomínce na staré dobré časy, pověstná Hrabalova „perlička na dně“ lidské duše, kdy jeden herec vysloví uznání tomu druhému, že byl opravdu velký komik. Je z toho patrné lidské uvědomění, že člověk sám, bez toho druhého, by nebyl ničím a že hodnotu člověka určují mezilidské vztahy, které ve shonu dnešní doby opomíjíme.

Hlavnímu hrdinovi způsobí zděšení, že se oba herci spolu natrvalo nedobrovolně setkají v podzim svého života. Totiž v „domově pro vysloužilé herce“, kam úspěšná doba a úspěšná rodina odkládá ty herce, kteří již nejsou schopni podávat žádaný výkon.

Nejedná se jen o zdařilou lehkou komedii. Divadlo zde plní svoji funkci, kterou má od pradávna: Nastavit divákovi zrcadlo, aby za emocemi a dialogy postav mohl díky vyhrocenosti děje spatřit své vlastní postoje, své obvyklé názory, své činy i jejich důsledky. Kdo chce, může i díky této hře nechat rozplynout alespoň některé temné mraky, které zakrývají čistou perličku lidství, kterou nosí každý člověk v sobě. Lidé jezdí rádi za profesionálním divadlem do velkých měst. Není toho třeba. Ochotníci poctivým přístupem profesionálně zvládli náročnou hru. Až půjdete v čase, kdy se bude hrát představení, okolo blatenské sokolovny, anebo někdy okolo vlastní duše, přeji Vám, abyste přijali pozvání, až uslyšíte nenápadné… VSTUPTE A. D. 2004


Jak ve světě, jak v Blatné?

Londýnské noviny The Sunday Times před rokem napsaly: „Poprvé se odborníkům podařilo změřit, jak různé druhy stromů snižují znečištění. V hrabství West Midlands vědci z Anglie a Skotska měřili vzorky půdy odebrané v blízkosti asi 32 000 stromů, aby zjistili, které druhy stromů absorbují nejvíce škodlivých látek (prachu, spalin, chemikálií, bakterií a virů).

Vědci též měřili obsah těchto nečistot ve vzduchu a koncentraci ozónu. Nejlépe absorbují nečistoty jasan, modřín a borovice lesní. Nejméně dub, vrba a topol.“ Ze studie vyplynulo, že stromy mohou z ovzduší odstranit až třikrát více nečistot než louky. Naopak prach ze silnic, parkovišť, chodníků a budov je živnou půdou pro mikroorganismy, z nichž mnohé jsou člověku škodlivé. Počítačová projekce ukázala, že kdyby jen polovina volných prostranství ve West Midlands byla osázena stromy a keři, kleslo by znečištění škodlivinami ve vzduchu ve městě asi o 20%.

Já osobně jsem přivítal proběhnutý projekt osázení části města stromy. Možná naivně jsem se domníval, že sázení zeleně v Blatné bude pokračovat. Na webových stránkách Města Blatná jsem žádnou zmínku nenašel. Je pravdou, že přednost má řešení následků povodně. Je také pravdou, že Blatná leží v ekologicky relativně nečistší části Čech. Ale poloha města v dolíčku, spalování plynu, uhlí a stále rostoucí doprava ve městě při současné absenci masivních ploch zeleně uvnitř města činí z Blatné místo, kde je stále více zatíženo nečistotami v ovzduší a přibývá lidí s dýchacími potížemi. Obracím se proto s výzvou na naše zastupitele, jejichž strany či oni sami nezávisle před volbami slibovali zlepšení života v Blatné, aby zvážili přijetí projektů:

1. Projekt dalšího přiměřeně hustého osázení ploch v katastru města, kde je to vhodné, účelné a estetické, a to stromy, keři a budováním parkové úpravy na místa odpočinku občanů i návštěvníků města s lavičkami, místy na hraní dětí. Mám na mysli další jednotlivé stromy v centru města, plochy na sídlištích, plochy vzniklé po vybourání domků zničených povodněmi. Je na stromy pamatováno v projektu regenerace třídy J. P. Koubka?

2. Projekt regenerace nebo postavení dětských atrakcí na sídlišti, v parku u školy Komenského i na druhém sídlišti Nad Lomnicí. Sám vím, když jsme na dovolené, dětské atrakce jsou pro děti návštevníků lákadlem a příčinou slov: „Tati, kdy zas pojedem´ tam na ty prolejzačky a houpačky?“ Který rodič by v míře přiměřené neudělal dítěti radost?

3. Město Blatná je vlastníkem kotelen, jež vyrábějí teplo a teplou vodu pro velkou část obyvatel sídlišť. V zájmu omezení spalin prosím vyhotovit a realizovat projekt na zavedení tepelného čerpadla vhodného typu či slunečních kolektorů na střeše kotelen na přihřívání vody za slunečného počasí. V konečném důsledku se sníží obsah škodlivin ve městě a po době návratnosti to přinese řadě občanů snížení nákladů na teplo a teplou vodu. Na projekty získání alternativních zdrojů tepla je dotace u ministerstva životního prostředí, případně i z fondů EU.

4. Podpořit zavedení alternativních zdrojů (tepelná čerpadla, sluneční kolektory, spalování biomasy aj.) pro jednotlivce i organizace na Blatensku. Zabezpečit bezplatný informační servis u specialisty v Blatné, zákony, potřebné podmínky a formuláře na získání státní dotace. Úlevy či dotace z městského rozpočtu pro toho, kdo se pro alternativní zdroj rozhodne. A. D.


Roztavme zbraně v lásce

Osud člověka i osud lidstva je otevřený. Každá kapka nenávisti i každá kapka pochopení, tolerance a lásky je velmi důležitá. Naši dávní předkové znali to, co C. G. Jung popsal jako nevědomí, jiní používají pojem nadvědomí nebo kolektivní vědomí lidstva. Mimosmyslové spojení funguje spolehlivě: Když někoho pomlouvám, aniž ten druhý ví proč, když mne potká, mračí se na mne, nebo se aspoň nesměje. Když o někom mluvím příjemně, toleruji jeho lidské chyby, má on ze mne, když mne potká, dobrý pocit, aniž vědomě ví, co jsem o něm řekl. Jinak řečeno, mé negativní myšlenky podporují negativitu ve světě. Mé myšlenky tolerance, odpuštění a lásky podporují to dobré, co ve světě je.

Svět se nedlouho po skončení studené války po událostech 11. září 2001 opět polarizuje, ale měl by se uklidnit. Tentokrát stojí proti sobě křesťanství a islám, neboli důležité vyspělé státy a některé státy třetího světa. Ale svět netrápí jen problém terorismu, před kterým se nemůžeme cítit bezpečni najednou nikde na světě. Vidím další problémy, z nichž některé z nich se zdánlivě lidí na Západě nedotýkají, a proto Bohu žel neuvažují o jejich komplexním a masivním řešení. Přitom terorismus je jedním z mnoha dalších problémů, s některými je více, s jinými méně spjat.

Ve světě vidím bídu, hlad, umírání na léčitelné nemoci, ale i bezcitnost některých podnikatelů vůči zaměstnancům, bezcitnost lidí vůči sobě, přírodě, netolerance mezi náboženstvími (i u nás!), to vše jsou děsiví svědci toho, že v našem světě, který si tvoříme, není něco v pořádku. Že v nás samých ještě máme co zdokonalovat.

Kapitalismus, chcete-li demokracie, se kultivuje úměrně kultivaci kolektivního vědomí lidstva, úměrně duchovnímu vývoji každého z nás. Jsou zde tendence egoistické, které si někteří lidé uvědomují a zápolí s nimi. Jsou zde tendence kladné (vládní pomoc, občanské nebo církevní nadace či fondy pro pomoc postiženým občanům, osiřelým dětem u nás, nemocným, umírajícím hladem z příčin subjektivních nebo objektivních někde jinde ve světě). Tak, jako se rozevírají nůžky mezi bohatšími a chudšími u nás, tak je to i mezi bohatým Severem a chudým Jihem. Já nevím, co si myslí o nás lidé v Africe nebo v muslimské Asii prostě proto, že nemám sílu, čas nebo vůli se o to zajímat.

Je třeba si přiznat, že pro velkou část lidí Západu, neboli bohatého Severu, možná i mne, se většina myšlenek točí okolo uvažování: moje konto, moje auto, moje dítě, moje žena, můj plat, přinejlepším moje město nebo moje vlast. Málo mne vzrušuje "běžná" informace, že několik lidí zemře denně hladem nebo na léčitelnou nemoc v nějaké cizí zemi, protože stát, ve kterém žije, nemá na léčbu toho, kdo sám nemůže potřebnou částkou přispět. Na tuto informaci jsme si jaksi zvykli. Je to někde daleko, mne se to netýká, mne to neohrožuje, já mám svých starostí dost. Mnoho lidí, s nimiž o tom diskutuji, tvrdí: Oni si za to mohou sami. Bojují mezi sebou, nepěstují obilí, nepracují, a pak mají hlad, bídu a nemoce. Tím si lidé snadno před svým svědomím odůvodní svojí netečnost. Nic není černé ani bílé. Příčiny mohou být různé, ale mnoho lidí spadne do stavu bídy, aniž si boj mezi etniky nebo ozbrojenými skupinami ve své zemi přeje. Řada lidí a organizací to ví a je ochotna pro to něco udělat. Lékařské nebo dobročinné mise Evropanů nebo Američanů v zemích Afriky a Asie. Nadace na boj s leprou. Existuje nádherný projekt zvaný adopce na dálku: Sirotci v chudých zemích světa, kterým zemřeli rodiče na nemoc nebo ve válce, jsou v případě jejich zájmu registrováni a dotováni částkou poskytovanou nadačními fondy natolik, aby byli schopni dosáhnout vyššího vzdělání. To jsou dobré zprávy. Pomáháme, mnoho z nás někdy někam přispělo. Při povodních na Moravě i v Čechách jsem byl překvapen, kolik lidí oslovila prosba o pomoc. Z toho můžeme mít dobrý pocit. Dokážeme myslet i na druhé.

Ale utkvěl mi výrok, myslím, Matky Terezy: „Ano, děláme něco pro chudé a bídné. Ale to, co děláme, je jen kapka v moři toho, co bychom mohli udělat.“ Na jedné straně pohádkové bohatství nejvyspělejších zemí světa, kde začíná být obvyklé mít v jedné rodině 2 nebo 3 auta, na druhé straně bída miliónů, úmrtí hladem nebo na nemoci, které by se daly léčit. Co si o nás myslí lidé třetího světa Nevím. Nevím proto, že se Bohu žel z důvodu času, netečnosti nebo jazykové bariéry, se nezajímám, jak na mne, jako na člověka Západu, pohlížejí lidé třetího světa. Co si myslím já o nich Snad něco ano, ale jaké jsou asi moje informace o nich, když v televizi vidím bojující Palestince, pochodující Iráčany, když čtu zprávy, že muslimský extrémista udělal to nebo ono, když český vládní úředník tvrdí, že je snahou ČR stát se jejich „standardním nepřítelem“, tj. nikoliv úhlavním, abychom mohli s nimi vesele obchodovat. Já jsem v muslimských zemích nebyl, ale kamarád, který projel muslimské státy od Turecka, Irák, Írán, Pákistán až do hinduistické Indie, hovořil o tom, že obyčejní lidé, s nimiž se stýkal, jsou fajnoví, nechali ho přespat, zdarma nebo za trochu práce mu dali dosyta najíst, v některých státech se obávají jejich tajné policie, tak jako my kdysi. Ať si svoji hospodářskou situaci vyřeší sami, namítne řada z nás. Připomínám, že v roce 1989 u nás padala slova „za 10 let ekonomicky dostihneme Rakousko“. Jak se nám to zdařilo Naštěstí je hospodářská situace poměrně příznivá, díky stabilní situaci a masivnímu toku zahraničního kapitálu. (Jaká by byla zaměstnanost v ČR bez zahraničních firem, kdy poměrně vysoké příjmy výrazně podporují navazující sféru služeb atd.)

Jenomže situace zemí třetího světa, které nemají suroviny, a jsou politicky nestabilnější, je mnohem složitější. Málo kdo tam bez nadnárodních garancí investuje. Chci jen říci, nechají-li se tyto státy jejich vlastnímu osudu, budou se nadále rozevírat nůžky mezi bohatým Severem a chudým Jihem. Nejsem pro revoluci, věřím postupné evoluci. Ale možná za pohnutkami některých, jak my říkáme, extrémistů, stojí nespravedlnost propastných rozdílů mezi nejbohatšími státy a těmi nejchudšími (někdy i tradiční a mezi obyčejnými lidmi nepřekonaná náboženská nesnášenlivost). Nebo poměrně malá snaha tyto rozdíly stírat.

Vláda je odrazem občanů. Vláda pomáhá natolik, aby se mohlo hovořit o její humánnosti, ale ne zase příliš, aby se to nedotklo jejich občanů, kteří by příště zvolili tu vládu, která přeje více jim, než „cizím“. Připomínám, že bída a hlad v Rusku na konci první světové války přinesly revoluci, v jejímž důsledku zahynuly statisíce Rusů a lidí z jiných národů v bojích mezi rudými a bílými, v sovětských koncentrácích, a v důsledku existence komunismu a svět stál na pokraji jaderné katastrofy v průběhu studené války. Chci jen naznačit, že bohatý Sever si ve svém existenčním zájmu nemůže dovolit dosavadní přepych málo řešit katastrofální situaci některých zemí třetího světa. (Již samotné označení třetí svět odráží náš pohled, jako by šlo o někoho, kdo žije nám velmi vzdálen, na nějaké jiné planetě.) Problém terorismu, který lidstvo řeší, je jen špička ledovce mnoha dalších neméně závažných problémů. Jako jsme v přestavbě tvořili komunikační mosty mezi Východem a Západem (živé televizní vysílání mezi televizními studii v USA a SSSR, návštěvy novinářů v druhé zemi, studium vojáků na vojenských školách „protivníka“ atd.) Úkolem médií a snahou každého (a existenční nutností lidstva) by mělo být vytvoření komunikačního mostu mezi Severem a Jihem (chudšími zeměmi Afriky, Asie, Jižní Ameriky). My bychom měli být informovaní, jak si žijete, jaké jsou Vaše radosti, jaké jsou Vaše starosti, kde si myslíte, že kam bychom měli soustředit (zatím) skromnou pomoc My si žijeme takto. My máme tyto problémy. My máme tyto radosti. Máme tyto starosti. Ale přesto chceme o Vás něco vědět. Zajímáte nás. Možná nesplníme Vaše představy, ale alespoň se začneme pokoušet o něco víc. Pokud se lidstvo dohodne postupně na stále účinnější pomoci chudšímu Jihu (nejen finanční, ale i systémové), kromě vládních řešení největší prostor spatřuji v dobrovolném rozhodnutí člověka sama za sebe prostřednictvím nadací nebo nadačních fondů založených občany, církvemi nebo zdravotními organizacemi přispět na řešení konkrétních problémů, které nadace slibuje pomocí příspěvků řešit. Vidím lidi našeho státu a jiných států, kteří vnímají beznadějný osud jiných lidí, kteří dobrovolně dávají poměrně velkou část svého poměrně velkého krajíce těm, kteří nemají skoro nic. Jinak řečeno: Jsem pro intenzivní komunikaci mezi lidmi Severu a lidmi Jihu. Jsem pro intenzivní řešení dalších děsivých problémů třetího světa. Jsem pro vzájemné poznání a postupný přechod z pozice netečnosti nebo nepřátelství do pozice ohleduplné a zájmuplné tolerance. Jsem za produchovnění vztahů mezi lidmi. Když lidé dokáží ze svých srdcí vytěsnit nenávist vůči sobě, nebude muset nikdo za mne bojovat, aby moji nenávist uspokojil, nebude nikdo podporovat ani teroristy, ani vojenská řešení problémů. Můžeme otevřít svá srdce, osvítit láskou svou rodinu, své blízké, své kolegy v práci, své přátele i své nepřátele, osvítit světlem Lásky všechny kontinenty a lidi v nich. Můžeme pracovat v duchovní sféře i ve hmotné sféře. Prosím pracujme. Rovnováha sil, která udržuje mír, je křehká. Emoce jsou zbytečně zjitřené. Je potřeba milióny kapek, lépe však pohárů Lásky, aby se negativní emoce, slibující rychlé a jednoduché řešení (aniž bych se já musel nějak měnit), rozpustily, aniž by se negativní emoce daly do služeb sil zla. Stojíme na křižovatce. Ta lepší cesta směřuje k produchovnělé společnosti lidí. Ke společenství lidstva, kde jeden myslí na druhého (nebo se o to aspoň snaží), kdy člověk nenechá trpět ani zbytečně umírat člověka nebo přírodu.

Ano, je Nostradamus, ale také jsou dávné svaté duchovní spisy (indické Védy), které hovoří o tom, že my se staneme současníky Zlatého věku lidstva (přibližně rok 2020). Bůh dal lidem svobodnou vůli. Z velké míry osud lidstva nyní leží v rukou každého z nás. Přestaňme podporovat emoce proti jiné víře, jiné barvě pleti, jinému národu. „Oprávněné“ emoce lidí nebo národů namířené proti sobě navzájem, stály na počátku mnoha válek. V učebnici dějepisu stálo na první stránce: „Dějiny jsou učitelkou života.“ Tak se už konečně poučme historií! Mnoho z nás zná výrok Mistra Ježíše: „Vlož meč zpět do jeho pouzdra, neboť kdo meč bere, od meče umírá.“ Co mohu udělat hned pro mír Jako člověk přestanu ve svém srdci podporovat všechny emoce proti muslimům nebo Arabům všeobecně. Jako křesťan se modlím Otčenáš, upřímně prožívám hluboký význam těchto slov. Modlím se k Bohu, aby účinně pomohl lidem nastolit mír a spravedlnost, důstojný život pro všechny, aby účinně utlumil vzdouvající se emoce na obou stranách.

Představuji si, jak světlo Boha, které vstupuje z nebe do mého těla, rozsvěcuje mé srdce zlatou (bílou) září, která postupuje rukama do dlaní. Mezi dlaněmi si představuji Zeměkouli se všemi kontinenty, národy a lidmi. Světlo z mých dlaní halí Zemi do zlaté (bílé) záře. Já jsem světlo, které posílám světlo americkému prezidentovi, aby z jeho mysli odešly zbylé emoce a vstoupil tam Bůh. Posílám světlo Američanům a lidem Západu, aby z jejich mysli odešly emoce a vstoupil tam Bůh. Posílám světlo muslimům a chudým lidem, aby z jejich mysli odešel strach a nenávist a vstoupil tam Bůh. Máte pocit, že je to málo? Věřte, ze každá negativní myšlenka, podněcuje negativitu lidí naladěných do podobných psychických vibrací. Každá pozitivní jasně formulovaná myšlenka přitahuje lidi podobných vibrací. Lidé mají před sebou obrovský úkol. Mnoho lidí dobré vůle se stane v této době stromem klidu, míru, Lásky a láskyplné akce. Je-li to skutečně naším přáním, přichází svět, kdy vedle sebe bez podezírání, nenávisti a válek budou žít křesťané, muslimové, hinduisté, buddhisté, Židé, lidé jiné víry nebo bez vyzvání. Stačí jen chtít a dělat pro to vše, co cítím, že bych měl udělat. Je důležitá motlitba. Ale jak řekl Sai Baba: „Ruce, které pomáhají, jsou důležitější než ústa, která se modlí.“ Chcete-li, pomáhejte a jednejte podle Vašeho vědomí a svědomí. Každá modlitba i každá pomoc je důležitá. Každý úsměv, každý malý čin v rodině, v zaměstnání, vůči lidem na ulici, vůči podřízeným, zaměstnancům, každá kapka mezilidské a náboženské tolerance, každý zájem o druhého, každá koruna na dobrou věc nebo na pomoc druhému, každé odpuštění, každý malý projev lásky, míru tvoří jednu velkou Lásku, jeden velký mír, jedno velké bezpečné místo zvané Svět, ve kterém chceme žít a po kterém ve svém nitru toužíme a tento sen jsme nyní přišli uskutečnit. A. D. 2002


ZASTAVME DALŠÍ KATASTROFY!

Podle Červeného kříže, který eviduje počet přírodních katastrof (hurikány, pobřežní záplavy, tornáda, sucha a povodně), počet a rozsah těchto katastrof rok od roku narůstá. Zatímco v r. 1996 bylo asi 200 větších celosvětových katastrof, v r. 2001 již asi 390!

Představitelé Červeného kříže a Červeného půlměsíce uvádějí, že při tomto růstu mezinárodní organizace nebudou moci účinně zvládat pomoc postiženým lidem, regionům a státům. Odborníci vyslovují názor, že rozsah katastrof souvisí s narůstajícím globálním oteplováním, které mění dnes již významně klima na celé Zemi. Zhruba řečeno, místa na Zemi dnes sušší budou stále více postihována suchy, místa vlhčí přívalovými dešti a záplavami. Oteplování Země je způsobeno skleníkovým efektem, který je vyvolán zvýšeným obsahem především oxidu uhličitého a oxidů dusíku v atmosféře. Skleníkový efekt vzniká nadměrným spalováním výrobků z ropy a uhlí. Současně se masivně kácí zbytky pralesů a lesů, které oxid uhličitý (CO2) a vodu vážou. Dále pokračuje znečišťování moří, při kterém hyne plankton, který též CO2 zpracovává.

Lidé mají rádi jednoznačného viníka a jasné hranice mezi černým a bílým. Při povodni, která nedlouho po povodni na Moravě postihla Čechy, lidé by velmi rádi ukázali a řekli: Ty jsi vinen za to, že jsi včas neodpustil rybník nebo přehradu a voda mi vzala majetek a dům. Ale…Česká republika byla před dávnými časy téměř celá pokryta hlubokými lesy a pralesy, kdy vedle sebe rostly jehličnaté i listnaté stromy. Naši předci (podobně jako lidé v Evropě a jinde) vykáceli přibližně dvě třetiny lesů a pralesů a vytvořili pole a pastviny. Smíšené lesy odolné proti nemocem, škůdcům a vichrům jsme za účelem zisku většinou přeměnili na smrkové porosty. Na rozdíl od lesů, pole a pastviny jsou schopny vázat jen velmi malé množství CO2 a vody. Je-li půda bez hustšího porostu stromů nasáklá od předchozích dešťů, není schopna přijmout další vodu.

V r. 1990 se ozývaly hlasy volající po zalesnění zemědělsky nevyužívaných ploch. Jediné, co se stalo, jsou vysázené stromky před parčíky některých firem a řídké osázení ploch ve městech. Jsme za to rádi, ale je to velmi málo. Stromy nejsou nepřátelé působící stín v bytě. Mimo jiné pohlcují prach. Výpary některých stromů působí účinně proti virům a bakteriím, na rozdíl od asfaltu, betonu a blátivé půdy. Možná právě teď by měl vzniknout impuls k tomu, aby se zalesnily plochy zemědělsky nevyužívané. Je paradoxní, že v učebnicích ekologie kritizujeme kácení pralesů, ale v naší vlasti nejsme schopni obnovit lesy vykácené již dávno. Státní, krajské či obecní orgány by mohly vytipovat zemědělsky nevyužívanou půdu, případně půdu využívanou, která je v místech, kde hrozí podmáčení, splavení nebo sesuv půdy, půdu v záplavových oblastech a po výměně nebo vykoupení ji zalesnit smíšenými lesy, které by, podobně jako lužní lesy, byly schopny přívaly vody a povodeň významně omezit. I každý jednotlivec by mohl náletové stromky (duby, buky, lípy aj.) zasadit na své zahradě, pozemku nebo po dohodě s obecním úřadem na veřejném prostranství. To nestojí peníze, jen trochu volného času.

Jsou věci velké a jsou věci malé. Každý z nás spáchá tu a tam nějaký prohřešek proti přírodě. Pošlapání trávníku, vyhození odpadků do trávy, vylití kyseliny, oleje či brzdové kapaliny do půdy. Hra na lovce se vzduchovkou, vypalování suché trávy. Jízda autem na místa, kam stačí kolo či chůze. I to, že kupuji výrobky ze vzdálených států, ač často nemusím, podporuji zplodiny vznikající při jejich přepravě. Avšak říkáme: Podívejte se na ty velké, kteří za účelem zisku z povrchového dolu tvoří měsíční krajinu, kteří ve velkém znečišťují vzduch a vodu, kteří produkují nevratné obaly, kteří skladují jaderný odpad, kteří loví slony, velryby, kácejí amazonské a asijské pralesy, kteří působí ropné havárie… Když milióny lidí na Zemi činí malé ekologické škody, je to totéž, jako když několik firem působí škody obrovské.

Světem obchází strašidlo. Strašidlo individualismu. Já, já, já, jenom já. Já chci mít hodně peněz. Já chci mít co největší zisk z mé firmy. Já chci mít velké auto. Já chci na dovolenou do Tuniska, na Kanárské ostrovy, do Ameriky. Já to všechno chci. Co je mi po mém sousedovi? Co je mi po mém městě, co je mi po nemocném žebrákovi. Co je mi po umírajících na následky hladomoru v důsledku sucha? Co je mi po kácení pralesů někde v Amazonii či Asii? Co je mi po chudých zemědělcích v Asii a J. Americe, kteří pěstují drogy? Co je mi po umírajících velrybách? Říká se, že naše Země je přelidněná. Ve skutečnosti by snesla na svém povrchu snad i 2x až 3x více lidí. Ale lidí, kteří žijí v souladu se zákony přírody a Boha. Země je přelidněná lidmi, kteří myslí jen sami na sebe. A tuto tíhu nyní přestává snášet. Kdo je vinen, že mi voda vzala dům nebo majetek? Každý, kdo mlčí. Kdo je smířen s exhalacemi, nevratnými odpady. Kdo je sám bezohledný k přírodě. Kdo se nezajímá o globální ekologické problémy. Kdo nepodporuje ani morálně, ani finančně ani přičiněním ekologické a sociální projekty nadací a nevládních organizací. Kdo nepíše důrazné petice poslancům a vládám, aby zpřísnili ekologické normy, aby na mezinárodním poli tvořili nátlak i na ostatní státy světa k výraznému omezení produkce skleníkových plynů, ke zvýšení bezpečnosti ropných tankerů, k vývoji úsporných motorů, k získávání energie z obnovitelných zdrojů (větrné a solární elektrárny, spalování biomasy) k důraznějším ekologickým kontrolám, ke projektům rozvoje zemědělství a lehkého průmyslu ve státech, kde se pěstují drogy a bez náhrady kácejí lesy a pralesy.

My všichni, kteří jsme jako pštrosi vnořili hlavu do svého domu a tvářili jsme se, že se nás problémy světa netýkají. My, kteří jsme nevytvářeli tlak na četnější ekologické projekty vlády a obcí, protože by se dotkly naší peněženky. To my všichni jsme vinni za to, co nás potkalo a pravděpodobně potká.

Pokud čestného člověka trápí otázka, kolik peněz je vhodné věnovat na různá konta na odstranění následků povodní nebo na podporu projektů, které řeší příčinu globálních katastrof (nebo jiné sociální projekty), zde je návod mudrce dávnověku: Chceš-li mít čisté svědomí před sebou, lidmi a Bohem, kolik bys měl věnovat peněz na dobročinné účely, výši stanov takto: Urči částku, kterou ty a tvoje rodina potřebuje na zaplacení dluhu, na pokrytí přiměřených životních nezbytností (bydlení, potrava, odívání, odpočinek, cestování, vzdělávání aj.). Příjmy rodiny, jež převyšují tuto částku rozděl dvěma. Jednu polovinu si ponechej, druhou polovinu TRVALE věnuj na dobročinné účely. Zde by se mělo pohnout svědomí především lidí s vyššími příjmy, od poslanců, senátorů, vyšších státních, krajských a obecních úředníků, bohatých podnikatelů, úspěšných a slavných lidí, ředitelů, manažerů. Ve společnosti by se měl vytvořit větší morální tlak na jejich sponzorování. Je nádherné, že často přispívají lidé spíše chudší, kteří se následně musí ještě více uskrovňovat. Je to přesně to, co říkal Ježíš, když chválil chudou vdovu před chrámovou pokladnicí na dary a kritizoval bohatého, který přispěl vyšší částkou, než vdova: „Tato chudá vdova dává pár drobných mincí ze svého nedostatku, kdežto ten bohatý dává jen nepatrnou část ze svého nadbytku!“

Někteří z nás zažili pocit strachu a bezmocnosti nad rozbouřeným vodním živlem. Škody dosahují takové výše, která hraničí s narušením stávajícího ekonomiky státu. Podle světových statistik počet a rozsah těchto katastrof přibývá. Je zde otázka: Jsme tím, co jsme viděli a někteří zažili, poučeni a připraveni ke změně postoje počínaje jednotlivcem, rodinou, přes orgány obcí, krajů, států a orgány světa konče? Investice do odstranění příčin budou nákladné, ale méně, než současné a budoucí investice do pouhého odstraňování následků. Začneme řešit příčinu už hned teď, anebo budeme pasivně čekat, až nás znovu a možná ve větším potkají následky naší netečnosti nebo bezohlednosti? A. D. 2002


Povodeň, sucho, člověk a Země

Bůh nám svěřil tuto planetu, a my bychom se o ni měli starat jako dobří hospodáři. Duchovní svět a náruč Boha, v níž spočineme je mnohem krásnější. Není tam utrpení, jen Láska. Ale co Bůh stvořil, měl k tomu důvod a by lidé to měli chránit (ať už jde o pralesy, zvířata, rostliny a dnes již o Planetu jako celek). Jednou sice planeta Země pomine, až splní svůj účel, ale mělo by to být z rozhodnutí Boha, nikoliv z necitelnosti lidí tohoto věku.

Bůh nám dal svobodnou vůli. Pomáhá nám, rád by měnil těžké situace naše i světa, ale musíme si změnu přát z celého srdce, obětovat pro to část svého času a energie. Jinak dopadneme jako lidé, kterým rodiče dají nádherný dům, ale oni si jej neváží, neuklízejí, neudržují, nespravují střechu a neomítají. Po nějakém čase se ocitají ve zdevastované zřícenině a bylo by pro ně lépe (tak, jako pro nás teď a tady), kdyby na začátku měli holé ruce, těžší osud, mnoho problémů a velkolepý sen o malém vlastním a krásném domečku, který díky své práci a píli nakonec postaví, rozšiřují a zvelebují a předají svým dětem.

Duchovní lidé na tomto světě a v těchto rozbouřených dobách nesou velké břemeno odpovědnosti za osud celé Modré planety. Bůh by rád změnil směřování lidstva od sebezničení k záchraně a k ustanovení Nového Věku, Království Boha, jak bylo prorokováno v některých svatých spisech. Má ale zatím stále málo lidí, kteří si osudovost této doby uvědomují. A málo těch, kteří pro záchranu něco dělají. Mezi náboženskými směry i mezi prostými věřícími z různých náboženství možná snad méně, ale stále ještě přetrvává nepodstatné hašteření zabalené do učeného hávu, zda „Bůh je ucho slona, anebo Bůh je oko slona.“ Například články nebo polemiky, že hinduismus je lepší, než křesťanství, nebo odsuzování jógy na stránkách křesťanských periodik, či dokonce emotivní výroky nejtěžšího kalibru, kdo uznává něco jiného, než já, je vyznavačem sil Zla. Tyto výroky v tuto dobu nahrávají do špatných rukou.

Teď je právě ta doba, kdy by měli všichni lidé dobré vůle hledat společné hodnoty, které máme a ke kterým by se mělo dále společně směřovat.

Lidé postupně napravují škody, které způsobila povodeň v Čechách v roce 2002. Je za tím velké úsilí a píle dělníků, řemeslníků, manažerů, pracovníků obcí a státu. Všem patří velký dík. Někde se rozhodli budovat protipovodňové hráze, hloubit koryta toků. A zatím…

„To je sucho, počasí se zbláznilo,“ je slyšet v hovorech častěji. Lidi lze rozdělit do dvou skupin:

1. Jedni myslí, že extrémní výkyvy počasí, jako záplavy, sucha, větrné smrště, tornáda aj. jsou náhodnými výkyvy, které byly a jsou.

2. Druzí tvrdí, že přibývající četnost a razance těchto výkyvů jsou důsledky skleníkového jevu, jenž se rozmáhá vlivem zvyšujícího se obsahu skleníkových plynů ve vzduchu (CO2, oxidy dusíku aj.), jež vznikají spalováním produktů z ropy, uhlí a zemního plynu a které příroda decimovaná pokračujícím kácením deštných pralesů, požáry lesů, ničením mořské flory a lidskou činností nezvládá zpracovat.

V 80-tých a 90-tých letech i klimatologové ze skupin 1. a 2. vedli diskuse, na které straně je pravda. R. 1989 Worldwatch Institut ve Washingtonu D. C. (zabývající se výzkumem počasí na Zemi) ve své výroční zprávě napsal: „Záplavy a vlny vražedného horka a sucha jsou pouhou předzvěstí mnohem závažnějších pohrom, které přijdou na již postiženou Zemi.

Hrozby, jež se proti nám vynořují jako přízrak, mají takovou razanci, že pokud proti nim něco nepodnikneme nyní, nevyhnutelně povedou k ohromujícím hospodářským důsledkům, ke zhroucení společenských a politických institucí. K oblastem, na které je nutno zaměřit okamžitou pozornost, je opětovné zalesnění planety, hospodárné využívání surovin a energií s důrazem na alternativní zdroje energie, kontrolu porodnosti a odvrácení hladomoru.“

Po roce 2000 začínají být téměř všichni přední klimatologové jednotní. Mj. se ukázalo, že hladina oceánů stoupla o 10 cm za několik desetiletí. V září 2001 se v Londýně sešlo okolo 2.500 předních světových klimatologů z Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC). Prostudovali dostupná data o klimatu. Vyvodili, že ke změně světového klimatu již dochází, tato změna je ze 60% zapříčiněna spalováním fosilních paliv (40% náhodné výkyvy) a že svět se pravděpodobně oteplí víc, než kdykoliv předtím. IPCC předpovídá, že pokud nedojde k razantnímu omezení emisí CO2 aj. skleníkových plynů, budeme čelit těmto událostem:

A) Více vln veder a povodní.

B) Tání polárních i pevninských ledovců.

C) Hladina moří stoupne až o 6 metrů!

D) Miliony lidi se budou muset stěhovat. E) Mnoho rostlin a živočišných druhů vyhyne.

F) Zvýší se výskyt tropických nemocí, častější epidemie.

Většina lidí je netečných, ač dle statistik OSN během posledních 3 let zahubily extrémní klimatické události ve světě víc než 100 tis. lidí (vzpomeňme Francii 2003). Tj. mnohem více, než světový terorismus. O zvířatech a hmotných škodách nemluvě. V Evropě je názor na souvislost počasí a skleníkového jevu nepopulární. Některé z příčin: a) Lidem nepřipadá, že by se nějak oteplovalo. Stálost teplot vysvětlují oceánologové tím, že globální oteplování je v Evropě kompenzováno jevem: Na základě dlouhodobých měření rychlosti a mohutnosti mořských proudů se potvrdilo, že vlivem zrychlujícího tání ledovců v Arktidě sílí Labradorský chladný proud od Grónska, který odklání a ochlazuje teplý Golfský proud, jenž otepluje Evropu stále méně. b) Některé nadnárodní i národní ropné či uhelné společnosti o souvislosti spalování fosilních paliv a počasí buď mlčí, zlehčují či investují do veřejného popírání této souvislosti.

R. 1999 vydala nejmenovaná nadnárodní ropná společnost na antiklimatický lobbing 11,7 mil. dolarů. Tato společnost, pro kterou čas, kdy zůstane při starém, jsou peníze, zorganizovala „Petici vědců“, jež měla vytvořit dojem, že vědci nejsou ohledně globálního oteplování jednotní. Petici podepsali i takoví „vědci“, jako herci seriálu MASH a zpěvačka ze Spice Girls. Tato společnost r. 2000 přispěla Republikánské straně přes 1 mil. dolarů, tj. víc, než všechny ostatní ropné společnosti dohromady. V prosinci 1997 se průmyslově vyspělé státy v japonském Kjótu dohodly, že omezí své emise skleníkových plynů. Státy EU o 8% vůči r. 1990, USA o 7%, Japonsko o 6%. Závazek je chvályhodný, vynucuje investice do šetrnějších technologií a vede ke zdražení zboží, tlumí ekonomiku, ale je jen první krok, který sám k zabránění skleníkového jevu nestačí. ČR plní Kjótský protokol bez zvláštního úsilí tím, že s pádem zbrojní výroby se omezil těžký průmysl.

V březnu 2001 prezident Bush oznámil, že USA nebudou ratifikovat Kjótský protokol, který je podle něj „mrtvý“. Přitom USA svými 4% světové populace vypouštějí čtvrtinu světových emisí CO2. Probíhá tedy informační válka mezi skupinami, které globální oteplování ze zištných důvodů či neznalosti popírají na straně jedné a klimatology, ekology a přemýšlejícími lidmi na straně druhé – ti ale mají omezené prostředky a vliv. Můj názor je ten: Je děsivé, jak si většina lidí lehce zvykla, na věci dříve nevídané: UV filtry brýlí a krémů, kupování pitné vody (a řada firem na tom profituje). O ekologickou problematiku se zajímá menšina lidí. O problémech vědí nebo je tuší, jsou ochotni šetřit energií, třídit odpad, chovat se šetrně k životnímu prostředí atd. Jen nepatrná část z nich je ochotna šířit ekologickou osvětu, aktivně chránit přírodu, finančně podpořit ekology nebo nákup ohrožené lesní lokality či části deštného pralesa, prosazovat sázení stromů individuálně nebo na úrovni obce či státu, vyhledat na internetu a organizovat petice např. proti kácení pralesů, za odstranění zastaralých tankerů apod. Společnost ekologické aktivisty útrpně vyslechne, aniž by se něco zvlášť dělalo, jindy přehlíží, někdy zesměšní, některé jejich akce dokonce kriminalizuje. Přitom jsou napojeni na informační zdroje při univerzitách a výzkumných ústavech a vědí, za co bojují. Strana zelených se svými 2% podpory nedostala do Parlamentu (snad by stálo za úvahu spojit se s jinými menšími stranami).

Od r. 1989 se v ČR učinilo leccos v zájmu životního prostředí. Zateplování objektů, čističky odpadních vod, omezení emisí z automobilů, hledání znečišťovatelů, podpora šetrnějšího plynu namísto uhlí. Souvisí to i s náběhem na přísnější legislativu EU. Na záchranu přírody to zdaleka nestačí. Mnoho věcí se neučinilo. Částku ke 100 miliardám Kč, které pohltil Temelín a další mld. pohltí likvidace jaderného odpadu a jednou demontáž chybí na podporu a dotace alternativních zdrojů energie, například po vzoru Velké Británie (spalování biomasy, dřevního odpadu, větrné elektrárny, malé vodní elektrárny, sluneční kolektory, sluneční články na odloučených sídlech, omezení dieselových motorů aj.) Hustá zeleň ve městech po vzoru Finska, na zemědělsky neužívaných plochách, obnova původních smíšených a lužních lesů je právě prostředek, který omezí povodňovou vlnu a naopak udrží vláhu v dobách sucha. O tom, že stromy pohlcují prach a vylučují látky ničící bakterie a viry většinu lidí nezajímá, běžně se povolí kácení zdravých stromů v obcích.. Investice do životního prostředí, šetrnějších technologií (na základě zpřísněných norem) stojí velké prostředky a zvýší cenu výrobků. Proto v současném stavu společnosti vlády a obce neřeší příčiny, ale jen důsledky, dělají jen to, co je zdůvodnitelné před většinou voličů, jako je obnova povodní poničených komunikací, protipovodňové bariéry apod.

S pocitem smutku tvrdím, že až přijdou další povodně, vedra, sucha, požáry a vichry, teprve pak vládní ekonomové začnou vyčíslovat, že kdyby se stamiliardové částky na obnovu zničeného investovaly do intenzivní celosvětové prevence – radikálního omezení emisí skleníkových plynů, bylo by se to bývalo vyplatilo. Mnoho obyčejných lidí, kteří žijí z výplaty do výplaty, toho zdánlivě moc nezmůže. Ale i oni mohou být ohleduplní k okolí, vnímat ekologické dění a podepsat ekologické petice. Když petici za záchranu brazilského pralesa podepíše pár desítek tisíc lidí z celého světa, lze hovořit o neinformovanosti a nezájmu. O nátlakové akci na vládu ČR, aby s ostatními státy EU nejen poučovala čínské komunisty o dodržování lidských práv, ale aby předala nótu vládě USA, aby podepsala Kjótský protokol, jsem neslyšel. A kdyby ano, bylo by pár stovek podpisů, výsledek nula.

Největší zodpovědnost mají bohatí a mocní tohoto světa. Oni by mohli své přebytky a vliv užít k mnoha dobrým projektům ekologickým a sociálním, ale ve své většině to nečiní v potřebné míře. Mlčící většina zmanipulovaná médii, které vlastní bohatí, je k tomu nenutí, svědomí také ne. Český národ, který sám oslavuje svoji kulturnost a duchovní vyspělost, se nepoučil ani z povodní 2002, ani ze sucha 2003. Jsou lidé, kteří hledají znamení. Jaká chceme další znamení, že Matka Země umírá a zoufale prosí své děti o slitování a pomoc? A. D. 2003 .


Povodeň a sucho

Velmi děkuji redakci BL za zveřejnění článku „Povodeň, sucho, člověk a Země“. Po zveřejnění jsem zaznamenal kritiku, kritické náměty i souhlasnou odezvu, například článek pana F. Komoráda, který dále rozvíjí řešení závažného problému klimatických změn v důsledku skleníkového jevu jako problému společnosti. Za kritiku i podporu jsem stejnou měrou vděčný. Znamená to, že o problému přemýšlíme, což je první předpoklad řešení. Kritika umožňuje můj vývoj. Podpora vyjadřuje, že ne všechny myšlenky jsou špatné. Problematika skleníkového jevu je široká. Článek má být stručný. Věci byly uvedeny spíše jednoznačně s úmyslem aktivizovat, odstíny nebyly zdůrazněny. Proto mohl čtenář pochopit věci jinak, než byly míněny. Dovolíte-li, reaguji na některé připomínky (číslované).

1. Někteří nevěří, že problém skleníkového jevu je tak závažný. V masmédiích se o něm mluví minimálně. Webovské články ekologických hnutí čte poměrně malá část obyvatel (www.csop.cz, www.ecn.cz/gaia/, www.hnutiduha.cz, www.detizeme.cz, www.greenpeace.cz, www.saibaba.cz aj.). Po povodni 2002 se novináři ptali českých rosniček. Přibližně polovina z nich se domnívala, že povodně jsou náhodné a další v dohledné době nebudou. Totéž říkají kritici článku. Já osobně bych byl šťastný, kdyby měli pravdu. Velká většina špičkových světových klimatologů sdružených v Mezivládním panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) však na základě podrobných dlouhodobých studií tvrdí, že z 60% jsou výkyvy počasí způsobeny skleníkovým jevem, ze 40% náhodnými výkyvy. Nedávno v Radiožurnálu proběhla zpráva, že na základě měření CO2 v atmosféře je nárůst koncentrace nad očekávání vyšší.

2. Lidé si myslí, že se o problému skleníkového jevu dobře ví a že vyspělé státy světa jej řeší. Pravdou je, že se každoročně pořádají světové konference na vysoké úrovni o dané problematice. Přínos těchto konferencí charakterizovala zástupkyně jednoho evropského státu: „Slova, slova, slova…“ O problému se ví, ale řešení problému je v nedohlednu. Spalování vodíku a alternativní zdroje energie jsou drahé. Jaderná fúze není vyřešena.Ekonomicky výhodnější je spalování fosilních paliv. Vypadá to, že k radikálnímu řešení dojde, až se četnost a razance živelných katastrof zvýší nad únosnou mez. Článek je jen hlasem obyčejného člověka volajícího, aby problém nezašel až tak daleko! Přesvědčil jsem se, že o podobné články nemají velké listy zájem. Jsem vděčný, že je zveřejní regionální listy nebo je moji přátelé předají svým přátelům. Skleníkový jev je systémový problém. Ekonomiky světa jsou otevřené. Kdyby se nějaký stát rozhodl snížit emise CO2 např. na 50 %, znamenalo by to změnu zákonů, norem, pak realizaci ekologičtějších technologií a alternativních zdrojů, které vyžadují současně investice firem a státní dotace. Výdaje utlumí ekonomiku. Stát, který toto provede má rázem množství výrobků konkurence neschopných, propouštění, nezaměstnanost, sociální otřesy. Tj. důvod, proč Kjótský protokol se snaží vyzvat všechny státy k současnému snížení emisí a zatím vyzývá ke snížení emisí v řádu několika %, což, tvrdí odborníci, k řešení skleníkového jevu nestačí.

3. Bylo mi řečeno, že jsem antiamerikanista. Není tomu tak. Duch tvůrců Ústavy USA je mi blízký. Demokracie si vážím, jinak by asi ani nebyly BL. Jen mi je líto, že nejbohatší ekonomika světa, která jako stát současně produkuje nejvíce emisí skleníkových plynů, nejde ostatním zemím příkladem. Jsou i jiné státy, které Kjótský protokol podepsaly, ale odkládají ratifikaci (Rusko aj.). Jsou i státy (rozvojové), které ani protokol nepodepsaly a nehodlají podepsat právě z důvodu utlumení ekonomiky. 4.Bylo mi řečeno, že jsem komunista. Není tomu tak. Jsem zastáncem třetí cesty, duchovní společnosti, kdy lidé nemyslí jenom „já“, ale také „my“, myslí i na lidi, zvířata a přírodu okolo. Kde je ta třetí cesta, ptají se lidé, žádnou jsme nikde neviděli.Existuje ale vývoj. Kdybychom se ocitli třeba 1 700 let nazpátek ve starověkém otrokářském Římě, málokomu bychom vysvětlili, že jednou přijde demokracie pro všechny, kdy podnikat bude moci každý schopný. Úroveň tehdejších výrobních prostředků, životní úroveň bohatých a konkurence okolních států nedovolovala vzdát se levných otroků. Antická demokracie se v některých ohledech stala základem moderní demokracie. I současná demokracie s nádhernými principy, ale pokulhávající praxí, se stane základnou duchovního společnosti budoucnosti. Je i rozdíl v kapitalismu třeba před 100 lety, (dlouhá pracovní doby, války o moc a kolonie mezi evropskými státy) a v současnosti, kdy je Evropa na prahu sjednocení, což přinese výhody i omezení, ale stále je to lepší, než Evropa na prahu války. Demokracie se bude vyvíjet (pokud lidstvo uhlídá problémy ekologické a problém soužití různých kultur a náboženských systémů vedle sebe na tomto nádherném a pestrém světě). Bůh nemínil svět, jako kolbiště, kde silnější převálcují ty slabší. Ale jako pestrou mozaiku, kde každá lidská bytost si může vybrat náboženství, filosofii, světový názor (i ateizmus), práci a činnost o kterých je přesvědčena, že nejlépe povede k Bohu či naplní život smyslem. Meze současné demokracie nejsou dané mezemi principů demokracie, ale jsou dané vnitřními mezemi většiny jednotlivců, jednak politiků a jednak jejich voličů. Krédo velké části lidí (donedávna i moje krédo – každý s tím bojujeme) vyjadřoval popěvek skupiny Olympic: „Já, já, já, jenom já…“. Západní civilizace učí: Jak já se prosadím, jaké seženu místo, jaké já mám úspěšné děti, jaké já budu mít auto, dům, chatu, konto. Čím větší, tím jsem úspěšnější, váženější a záviděníhodnější. A naopak. (Mimochodem v Indii, nejstarším státě světa, nikdo nevyvíjí tlak na „méně úspěšné“, aby se stali úspěšnými v profesní a hmotné rovině, za důležitější se považuje práce na sobě v duchovní oblasti a dobročinnosti.) Právě kolotoč hmotného úspěchu jednotlivce je další systémovou příčinou bezohlednosti jednotlivce, mnohých firem a nadnárodních společností vůči životnímu prostředí. Do toho vnitřní a mezinárodní konkurence, která neumožňuje podnikateli citlivému k ekologickým otázkám řešit ekologická problémy radikálně, ale spíše se drží těsně pod hranici normy (např. vypouštěných jedů do vody), aby ještě nemusel platit nevýhodnou pokutu. Protějškem nadnárodních společností a firem mohou být jedině vlády států, vedení regionů a obcí. Jedině zákonodárci mohou zpřísňovat normy. Ale musí být vážný požadavek od voličů, že chceme kvalitnější životní prostředí, byť za cenu snížení životní úrovně. Takový požadavek zatím chybí! A nesmí se dít to, že členové politických stran zasedají v dozorčích radách polostátních či soukromých akciových společností. O nezávislosti takovýchto politiků lze pochybovat! Ale už nyní lze pozorovat zárodky uspořádání duchovnější společnosti, která přijde. Protože kdyby ne, tak tento systém zničí sám sebe. Pokud ne terorismem či válkou, tak plíživou ekologickou krizí, která by přerostla meze zvládnutí. Zárodky budoucího uspořádání společnosti vidíte, když jeden pomáhá druhému. Když má někdo problém, druhý ho nenechá padnout, ale je ochoten ho vyslechnout, poradit, nebo se za něj postavit i před mocnějšími. Když rodina adoptuje nebo má v pěstounské péči cizí dítě. Když někdo vykonává službu v sociálních ústavech, v dětských domovech, domovech důchodců aj., v humanitárních misích na světě s nároky na minimální odměnu. Když člověk dělá svou práci jak nejlépe umí. Když člověk či firma věnuje část příjmu na humanitární pomoc, ekologické a sociální projekty ve své obci, vlasti či na některém místě na světě, jak považuje za nejvhodnější. Když vidíte, že člověk bere ohled na svého souseda, na lidi svého kolektivu, obce, svého státu či na lidi kdekoliv na Zemi. To, co nyní ničí svět, je, že velká část lidí chce mít stále víc pro sebe. Většina bohatých není připravena vzdát se svých přebytků ve prospěch jiných, přesněji řečeno na záchranu světa před ekologickou či ekonomickou krizí. A velkou část obyčejných lidí problém budoucnosti lidstva buď nezajímá, myslí, že sami jsou bezmocní, nebo někteří přírodě či spoluobčanům sami také škodí aktivně, anebo netečností. Duchovní lidé všech vyznání a čestní lidé, kteří slyší hlas svědomí a vnímají, že věci nejsou v pořádku, by měli být příkladem. Někteří duchovní lidé na úrovni středních představitelů či prostých věřících se přou, jak Ježíš nebo Mohamed myslel to či ono, zakladatele cizího náboženství (Mohameda, Buddhu, Krišnu) považují za zástupce sil zla, vyhrožují si navzájem peklem, které je lidským výmyslem a které milující Bůh nevymyslel. Žabomyší spory některých náboženských, politických vůdců i obyčejných lidí vedou k tomu, že velká část lidí je dezorientována a nevěří v nic, než ve své peníze, kariéru aj. Jenom láska, tolerance, služba druhým a upřímné poznávání, vzájemné duchovní obohacování a respekt k jiné víře či nevěřícím ochrání svět! Věřím, že svět je nastaven tak, aby lidstvo byť na poslední chvíli přestalo podřezávat větev pod sebou. Volby jsou důležitými mezníky na cestě společnosti. Je dobré volit ty nejčestnější, nejmorálnější, kteří jsou ochotni obětovat své schopnosti ve prospěch druhých. Kteří vidí problémy místní, regionální i světové a jsou schopni přesvědčit ostatní k jejich důslednému řešení. Kteří jsou schopni týmové práce, dovedou ve vhodnou chvíli prosadit nejlepší řešení. Když nemají pravdu, dovedou čestně říci, váš návrh je lepší než můj, mýlil jsem se. Na obecní úrovni volit ty, kteří podporují ekologické projekty, další zeleň v obcích i mimo ně, zdravý společenský život dospělých, dětí a mládeže, podporují alternativní nabídky využití volného času i důsledné dodržování zákonů pro omezení negativit mládeže, jako jsou alkohol, cigarety a drogy. My, voliči, po volbách kontrolujme zvolené politiky účastí na zasedání, vyjádřením vlastních názorů veřejně či v tisku, e-maily, peticemi, výzvami senátorům, poslancům a vládě. Vy zvolení, pracujte čestně. Snažte se sliby plnit. Vnímejte problémy obyčejných lidí, problémy obce, regionu, státu i globální problémy světa. Osud náš i světa je více než kdy jindy v našich rukou. Každá dobrá věc, kterou učiníme pro druhé, v zájmu celku, pomáhá zachránit tento svět. Náš nepřítel není nějaký cizí stát.. Je daleko silnější: náš egoismus. Náš spojenec není nějaká velmoc. Je daleko mocnější: Bytost Lásky, která nás stvořila k obrazu svému. A. D.


„Politika je …,“

říkávala moje prababička. Však víte co doplnila. I když najdete politiky, kteří ze svého zorného úhlu činí věci dobře. Aby také ne. Konec konců politik je veřejný činitel. Jako takový je střežen opozicí, veřejností i médii. Též má zájem být znovu zvolen svými a pokud možno i jinými voliči. Politici z nižších sfér, starostové a zastupitelé menších obcí, jsou lidé z nás, kteří vykonávají veřejnou práci navíc ke svému povolání s minimálními nároky na odměnu. Jim většinou patří dík. Zlí jazykové tvrdí, že vyšší placení politici se ženou vpřed za vidinou moci, tučných příjmů a jsou propojeni s představiteli průmyslu. Z tohoto a možná jiných důvodů tito jazykové nechodí k volbám, na rozdíl ode mne. Být našimi politiky, učinil bych vše proto, abych vzal tyto argumenty z úst protivných protivníků. Zde je námět do diskuse: Profesionální politikové by měli mít zákaz jakékoliv činnosti v hospodářské sféře (v dozorčích radách a. s. aj.). Příjmy profesionálních politiků by měly být oproti současným nižší a proměnlivé. Tím, že budou nižší, a politik přesto zůstane placeným politikem, nikdo nebude moci říci, že dělá politiku hlavně pro peníze. Moc politici přirozeně mají. Buďme rádi, že moc není koncentrovaná do jedněch rukou, bylo by hůř. Například poslanci, senátoři a vyšší vládní úředníci by mohli mít odměnu ve výši 2-násobku průměrné mzdy v ČR. Polovinu své mzdy by měli na své výdaje, aby nezapomněli, jak žijeme my, obyčejní lidé, které se oni zavázali zastupovat. Druhou polovinu na svoji reprezentaci. A na časté výjezdy do terénu, do firem, družstev, na nižší úřady, do sociálních ústavů, prostě mezi nás, prostý lid. A to nejen před volbami! Myslím, že větší ohodnocení nepotřebují. Vždyť výjezd do terénu lze hradit jako pracovní cestu. Pokud zajistí rozkvět vlasti a zvýšení průměrné mzdy v ČR, teprve pak ať se zvýší jejich odměny. Ale ne, že se rozhodnou a sami si odhlasují zvýšení pro sebe a pro ty, které uznají za hodné zvýšení. A co placení vrcholní úředníci kraje a větších obcí? Těm by mohl stačit 1,5-násobek průměrné mzdy kraje, který reprezentují. Už slyším, jak sborem tvrdí: Ale to nám stačit nemůže! Ale co my, průměrní občané? Nám 1-násobek průměrné mzdy stačit musí! Utáhli jsme si opasky, jak kdosi prohlásil po něžné revoluci. A velká část obyčejných lidí má opasky stále utažené, neboť nedosahují ani průměrné mzdy! Nabízí se otázka: Měl by snad nějaký státní zaměstnanec mít více, než 2-násobek průměrné mzdy? Střílím od boku: Prezident, předseda Senátu a Poslanecké sněmovny, ministři řekněme 3-násobek prům. mzdy v ČR. Reprezentovat by měli. Hejtmani kraje a primátoři velkých měst 2-násobek prům. mzdy v kraji. Více než 3-násobek prům. mzdy v ČR by měli mít ze státních zaměstnanců např. lidé na těch místech v policii, u soudů a státní zástupci, kteří přímo čelí organizovanému zločinu. Dále špičkoví lékaři a pracovníci výzkumu a vývoje, kteří, aby uživili rodinu, musí volit svoji profesní dráhu v zahraničí. Kde vzít peníze na skomírající výzkum v ČR? Částečně z ušetřené mzdy poslanců, senátorů a vyšších státních úředníků. Líbí se nám, jak umírá český vývoj a výzkum, a ruku v ruce s tím se z naší vlasti stává surovinová země, která vyváží výrobky s nízkou hodnotou přidané práce? Pokud se u nás vyrábějí výrobky náročnými technologiemi, pak většinou ve firmách vlastněných cizím kapitálem. Např. Japonci po 2. sv. válce dlouhodobě podporovali daňovými úlevami své firmy, které měly poměrně velký vývoj a výzkum a zaváděly progresivní technologie i světové novinky. U nás se o ničem takovém ani neuvažuje. Tak se z řady šikovných českých hlav a rukou se stávají námezdní pracovníci podporující rozrůstání zahraničního kapitálu. I když nebýt zahr. kapitálu, bylo by hůř. Soukromý sektor si stanovuje ohodnocení svých pracovníků sám. Ač je s podivem, že čeští manažeři mají vyšší reálnou mzdu (vyjádří, kolik si lze za mzdu skutečně koupit zboží a služeb) ve srovnání se svými kolegy v EU. Je nespravedlivé, že obyčejní pracovníci jsou často odměňováni nízko a někdy ždímáni jako citrón. Když se naučí soustavně překračovat normy a mají přílišné odměny, upraví se norma tak, aby zůstali opět pod 100%. Potácí-li se podnik v krizi z objektivních vnějších příčin či vlivem neschopnosti vedení, jsou obyčejní lidé první propouštěni často bez upřímného zájmu vlastníků a manažerů. Je zde samozřejmě protitlak odborů, regulační funkce státu. Ale když se rozhlédnu okolo sebe, vidím, že současný systém je založen na vysávání lidí, honbou za kariérou na úkor dětí a rodiny, drancování přírodního bohatství a devastaci přírody, vše samozřejmě v mezích zákona. (Na rozdíl od socialismu, který často neuznával ani žádné meze.) Například mnoho výrobních firem vypouští do vody či do vzduchu tolik zplodin, že je to jen těsně pod hranicí zákonem dovolené normy. Někdy se tekuté jedy „regulují“ tak, že se naředí vodou, aby jejich koncentrace byla pod normou. Ale vypustí se do vody všechny, neboť jejich recyklace by vyšla dráž. Ani socialismus, ani kapitalismus. Jsem zastáncem třetí cesty. Kde je ta třetí cesta, ptají se lidé, žádnou jsme nikde neviděli. Např. málokdo viděl, že řemeslníci ve feudalismu byli zárodkem kapitalismu, kdy podnikání ve velkém přestalo být výsadou pouze šlechty. I nyní lze pozorovat zárodky uspořádání uvědomělejší a duchovnější společnosti, která přijde. Protože kdyby ne, tak tento systém zničí sám sebe. Ne vlnou terorismu či válkou. Ale plíživou ekologickou krizí, která by přerostla meze zvládnutí. Zárodky budoucího uspořádání společnosti vidíte, když jeden pomáhá druhému. Když rodina adoptuje nebo má v pěstounské péči cizí dítě. Když někdo vykonává službu v sociálních ústavech, v dětských domovech, domovech důchodců aj., v humanitárních misích na světě s nároky na minimální odměnu. Když člověk dělá svou práci jak nejlépe umí. Když člověk či firma věnuje část příjmu na humanitární pomoc, ekologické a sociální projekty ve své obci, vlasti či na některém místě na světě, jak sám považuje za nejvhodnější. Když vidíte, že člověk bere ohled na svého souseda, na lidi své obce, svého státu nebo na lidi kdekoliv na Zemi. To, co nyní ničí svět, je, že velká část lidí chce mít stále víc pro sebe. Většina bohatých není připravena vzdát se svého bohatství ve prospěch jiných, přesněji řečeno na záchranu světa před ekologickou či ekonomickou krizí. A většinu obyčejných lidí problémy budoucnosti lidstva buď nezajímají, nebo si myslí, že sami jsou bezmocní, nebo někteří přírodě či spoluobčanům sami také škodí. Duchovní lidé všech vyznání by měli být příkladem. Někteří duchovní lidé na úrovni středních představitelů či prostých věřících se přou, jak Ježíš nebo Mohamed myslel to či ono, zakladatele cizího náboženství (Mohameda, Buddhu, Krišnu) považují za zástupce sil zla, vyhrožují si navzájem peklem, které milující Bůh nevymyslel. Žabomyší spory (naštěstí většinou na úrovni diskusí) ale vedou k tomu, že velká část lidí je dezorientována a nevěří v nic, než ve své peníze, kariéru aj. Kam zmizela tolerance, služba, láska ke všem bytostem a odpuštění, které hlásají náboženství světa? Jedině láska, upřímné poznávání, vzájemné duchovní obohacování a respekt k jiné víře či k nevěřícím ochrání tento svět! Politici jsou odrazem nás. My jsme takoví, jací jsme. Ale v každém z nás je, jak říkal pan Hrabal, perlička na dně. Máme svobodnou volbu stát se buď ještě více necitelnějšími a bezohlednějšími vůči okolí, ale také naopak! Svět je nastaven tak, aby lidstvo byť na poslední chvíli přestalo podřezávat větev pod sebou. Abychom přestali myslet jen sami na sebe. Každé volby jsou důležitými mezníky na cestě společnosti. Je dobré volit ty nejčestnější, nejmorálnější, kteří jsou ochotni obětovat své schopnosti ve prospěch druhých. Kteří vidí problémy místní i světové a jsou schopni přesvědčit ostatní k jejich důslednému řešení. Kteří jsou schopni týmové práce, dovedou ve vhodnou chvíli prosadit nejlepší řešení. Když nemají pravdu, dovedou čestně říci, váš návrh je lepší než můj, mýlil jsem se. Na obecní úrovni ty, kteří nadto budou mít v programu podporu společenského života dospělých, dětí a mládeže obce, ekologické projekty, další zeleň a obnovu a rozvoj dětských prolézaček a hřišť, která jsou mnohde zdevastovaná. Dítě, které si může hrát, sportovat se rozvíjí. Starší dítě má menší možnost k sklonu k takovým aktivitám, z nichž cigarety a alkohol jsou ještě ty méně škodlivé. Ty, kteří ve spolupráci s příslušnými orgány důsledně zabezpečí kontrolu nad naléváním alkoholu mladistvým v restauracích a budou účinně působit proti distribuci drog na diskotékách ve městech a okolí. My voliči, volme dobře. Po volbách kontrolujme zvolené politiky účastí na zasedání, vyjádřením vlastních názorů veřejně či v tisku, e-maily, výzvami senátorům, poslancům a vládě. Vy zvolení, pracujte čestně. Snažte se sliby plnit. Vnímejte problémy obyčejných lidí i globální problémy světa. Ať mohou naše děti jednou říci: „Politika je … služba bližnímu svému.“ A. D. 2002


A co děti, mají si kde hrát?

Je refrén písničky od starých dobrých Katapultů. Píše se rok 2003. Na sídlištích v Blatné vidím v letním období množství dětí. Ty větší jsou již venku sami. Zoufale hledají nějakou činnost, která by je mohla naplnit a uspokojit. Hledají zoufale, neboť mimoškolní činnost má omezený časový rozsah, ne každý chodí do skauta, rodiče mají hodně práce, prarodiče pracují, anebo chtějí mít svůj klid na zahrádce či před obrazovkou televize. Z pohledu velkého množství dětí situace skutečně zoufalá. Kam to spěje? Prolejzačky, zeměkoule, skluzavky a houpačky vybudované v době kritizovaného socialismu dosluhují. Akce „Z“ na jejich opravu berou rodiče přetažení náročnou a vyčerpávající prací nebo třísměnným provozem jako špatný vtip. Smíříme se s tím, co je, anebo se budeme snažit něco změnit? Přezírání problémů našich dětí a mládeže je věc, která se obci i národu vymstí. Kam směřuje vyrůstající dítě, které nemá smysluplně vyplněnou činnost, si dovedete představit. Na sídlišti, velké ploše, bez zákoutí, bez důmyslně vysazené vzrostlé zeleně, kde by děti mohly najít svůj kout, mezi zdevastovanými dětskými atrakcemi jsem zažil situaci, kdy dvě party malých kluků z důvodu nedostatku pozornosti nebo jiného vyžití začali spolu bojovat a nakonec házet kameny. Po okřiknutí se uklidili jinam a po půl hodině jeden z chlapců běžel s pláčem a zkrvavenou hlavou domů. Patrně i po vzoru braků, kterými státní/nestátní televize promývá dětem mozek, o dostupnosti videa, když rodiče nejsou doma ani nemluvě. Smíříme se s tím, co je, budeme nadávat a kritizovat, anebo se budeme snažit něco udělat? Položme si otázku: Jaké je vyžití menších dětí? Hrát si na rozpadávajících se atrakcích na rozlehlých bezprizorních plochách v řídké zeleni, která v horku neosvěží, neposkytne útočiště hrám a fantazii, bez možnosti intimity, kde zlomyslné větší děti lehce najdou nestřeženou oběť mezi dětmi menšími a slabšími. Občas mezi odpadky, které odhazují bezohlední dospělí a které ani pilná uklízecí četa nestíhá odklízet. Ve špinavém písku dítě radostně najde „modelovací písek“, a ono je to psí hovínko. Výhodu mají děti v blízkosti školky na sídlišti. Velký dík patří pracovníkům této školky, že umožňují po skončení provozu školky a o víkendech přístup dětem na udržované prolejzačky, kolotoč, houpačky aj. Jaké ve vyžití mládeže v Blatné? Situace je ještě horší. Pokud mladý člověk nemá koníčka, který vyplňuje jeho volný čas, je snadnou obětí negativit, které nehlídány číhají, aniž proti tomu my dospělí něco zvlášť děláme. Když jsem přišel do Blatné, měl náměstek v Tesle na stole model kulturního střediska, které se mělo postavit. Možná i bez něho by se při troše snahy a ve stávajících veřejných prostorech daly vymyslet aktivity, kam by se rodič nemusel bát pustit své dospívající dítě (přednášky, besedy, bezalkoholické diskotéky, častější hry a soutěže). Též by řadu mladých lidí ochránil před negativními aktivitami krytý bazén, který se plánoval a který při nedostatku peněz po povodních vzal za své. Myslím si, že by se zastupitelé města i orgány města měly zamyslet nad zoufalou situací s využitím volného času dětí a mládeže v Blatné. Měly by se vyčlenit byť zpočátku malé prostředky na opravu zdevastovaných dětských atrakcí. Navázat spolupráce se samosprávami družstevních domů o jejich údržbě. Výrazněji podpořit zabezpečením i finančně stávající aktivity nadšenců, kteří se věnují práci s dětmi a mládeží v oblasti sportu nebo zájmové činnosti. Pověřit pracovníka MÚ nebo vytvořit takové místo, aby někdo vytvořil dlouhodobý projekt na využití volného času, koordinoval aktivity, využil i kapacity a spolupráce s křesťanskými skupinami v Blatné a okolí, odhadoval finanční náročnost, stanovil by priority a pořadí realizace částí projektu, snažil se získat částečné dotace i od státu. Nikdo jiný než město jako samosprávný orgán tuto zastřešující funkci nemůže naplnit. Nikdo jiný, než naši zastupitelé, nemůže o této věci rozhodnout a prosadit ji. Protože je pro to potřeba věnovat i finanční prostředky. Jistě by na finanční podporu projektu přispěli i jednotlivci a organizace na Blatensku. Jak říká pan Hrušínský coby doktor v málem oscarovém filmu „Vesničko má středisková“: „Když to víš a jsi jediný, který s tím může něco udělat, tak to musíš udělat!“ Budoucnost našich dětí je nyní v našich rukou. A. D. 2003


Poděkování MŠ Vrchlického

Když se naší dcerce přiblížil třetí rok, začali jsme uvažovat, jakou zvolíme školku. Velmi jsme stáli o blízkou školku na sídlišti v Blatné. Vzhledem k atraktivnosti polohy a vybavenosti této školky zájem rodičů převyšoval možnosti. Dceru ale ochotně přijali do MŠ Vrchlického poblíž nádraží. Zpočátku nám vadila chůze přes celou Blatnou. Postupně jsme ale zjišťovali, že zmíněnou obtíž bohatě převyšují výhody. Dozvěděli jsme se, že ve školce Vrchlického probíhá i výuka náboženství. I když náš světový názor je blízký představám hinduismu (převtělování duše, mnohá vtělení Boha jako Višnu, Krišna, Buddha, Ježíš aj.), podobně jako většina Indů i my plně uznáváme křesťanství jako jednu z cest k Bohu. Rozhodli jsme se, že naši dceru dáme do křesťanské třídy. Externí učitelka náboženství vykládala dětem milou formou o Ježíši a Bohu. Nejprve se dcerce líbilo jen vykreslování výjevů z Bible. Na její dotazy jsme ji potvrzovali, co slyšela, že Bůh naslouchá, když člověk prosí za druhé i za sebe. A snaží se všechny dobré prosby splnit. Dnes ke konci docházky ve školce nás překvapí, když upřímně prosí Ježíška, Sai Babu, Matku Meeru nebo Boha, aby všichni lidé byli zdraví, aby maminka, tatínek a ona nebo všechna zvířátka na světě byli zdraví, aby při bouřce byli všichni v bezpečí apod. Je škoda, že výuka náboženství na školce skončila z důvodu jiného zaměstnání učitelky náboženství. Myslím, že ekumenické seskupení představitelů církve by mělo u ředitelek školek nebo škol nabídnout výuku náboženství vhodným a citlivým člověkem. A ředitelky by měli tuto možnost měly nabídnout rodičům a zjišťovat případný zájem. Přece jen křesťanský systém hodnot má pro člověka a pro národ mnohem větší přínos, než když si člověk za hlavní hodnotu v průběhu života zvolí peníze, moc a myšlení pouze na sebe. Naše dcera ve 3 letech nechtěla do školky chodit, podobně jako některé jiné nejmenší děti. Zprvu často plakala a chtěla maminku. Byli jsme mile překvapeni že učitelky nebo paní ředitelka se k plačícímu dítěti sehnuly, vzaly do náruče a utěšovaly, dokud se neuklidnilo. Postupem času naše dcera se zaujetím vyprávěla o bohaté činnosti, kterou ve školce provádějí, o zážitcích z divadla, vystoupení a výletů. Krásné bylo, že když se pořádaly velké hry pro děti, aby se mohly uskutečnit, pomáhaly i paní uklízečka nebo kuchařky. Možná potvrdíte, že je to obvyklé ve všech školkách v Blatné. My jsme poznali, že ve školce Vrchlického plní všichni pracovníci své povinnosti jako své poslání, s láskou k dětem. Zkrátka jsou tam lidé na pravém místě. Škoda jen, že česká veřejnost nedoceňuje práci pedagogických pracovníků a zaměstnanců ve školních institucích, od mateřských škol počínaje, vysokými školami konče. Řada odborníků odchází ze školství. Přitom školy mají v rukou budoucnost národa. Ale odměna pracovníků ve školství je ubohá. Snad zahleděni do svých povinností pracovníci ve školství se zapomněli připomenout formou stávky. Železničáři a pracovníci ve zdravotnictví jim dávno „ujeli“. Ač na začátku devadesátých let byly odměny srovnatelné. Snad tuto nesrovnalost vláda napraví bez nutnosti stávky. Stávku ale plně chápu. Jiné cesty není. Nevím, proč by na masivní úniky miliard od počátku devadesátých let do současnosti měli doplácet ti, kteří za to nemohou a plní řádně své povinnosti, totiž slušní lidé „dole“. A. D. 2003


Kdo zachytí slzu?

Byl jednou jeden člověk. Díval se z okna svého domu na rušnou ulici a přemýšlel: "Různá náboženství mluví o nebi, některá i o pekle. Co je to nebe? Co je to peklo?" Bylo po dešti. Najednou spatřil, jak malému dítěti, které dosud cucalo pamlsek, přiskočil nějaký větší chlapec a dobrotu mu vzal. Dítě se dalo do srdcevryvného pláče. Člověk povstal, chtěl něco udělat, ale větší chlapec zmizel v davu na tržišti. Při pohybu si všiml kapičky na květině za oknem. Odráželo se od ní Slunce. Kapička ho oslnila světlem. Najednou se mu zdálo, že se Světlo zvětšilo do podoby koule, vzalo ho za ruku a řeklo: "Pojď, něco ti ukážu! Ukážu ti peklo." Člověk viděl, jak opouští své tělo, které tam dole stále sedělo a snad rychlostí myšlenky se vznesli nad krásnou Modrou planetu. Člověk očekával, že ho Světlo zavede na samý okraj Vesmíru, který je vyhrazen padlým andělům a duším zavrženíhodných lidí, kteří ve svém životě působili ostatním bytostem utrpení a zlo. "Nic takového neexistuje," reagovalo na myšlenku člověka Světlo. "Myslíš, že bych byl schopen něco takového připravit bytostem, které jsem sám ze sebe stvořil a které miluji?" Jaké bylo překvapení člověka, když ho Světlo vedlo zpět na Zemi. Ocitli se v místnosti. Uprostřed místnosti se ohříval hrnec s jídlem. Okolo hrnce seděli lidé. Každý z nich se snažil nabrat co nejvíce husté polévky na svou lžíci a vložit ji do úst. Každý měl lžíci delší než paži, takže se nemohl nakrmit. Lidé byli zoufalí a hladoví. Člověk viděl, že utrpení těchto lidí je veliké a bylo mu jich líto. Světlo řeklo: "Toto je peklo, které si lidé na Zemi působí tím, že myslí jen sami na sebe. Dělám vše proto, abych jim pomohl v jejich uvědomění kdo jsou, odkud přicházejí a kam jdou. Současně však plně respektuji jejich svobodnou vůli. Brzy poznají důsledky svých činů, které mohou vést až k záhubě jejich a celé planety, a situace se bude zlepšovat. A teď pojď, ukážu ti ještě něco jiného, ukážu ti nebe." Člověk očekával, že přejdou do samotného středu Světla, který obývají bytosti plné lásky a duše lidí, kteří na zemi rozdávali lásku, pozornost a pochopení. "Toto je dobrá představa. Toto je připraveno od počátku světa pro všechny bytosti, které jsem ze sebe stvořil. Nyní ti ale ukážu něco jiného." Přemístili se snad rychlostí myšlenky do jiného místa na Zemi. Ocitli se v místnosti. Uprostřed místnosti se ohříval hrnec s jídlem. Okolo hrnce seděli lidé. Každý měl lžíci delší než paži. "Vždyť je to stejné jako předtím," podivil se člověk. "Jak to, že jsou tito lidé spokojení, sytí a usměvaví?" "Zde se lidé naučili krmit jeden druhého," řeklo Světlo a dlouho mlčelo. "Zde se lidé naučili tolerovat jeden druhého, respektovat jeden druhého, myslet jeden na druhého. Zde se lidé naučili milovat jeden druhého. Zde lidé pochopili, že jsou spolu navzájem spojeni a že jim připravuji takové situace, které jsou nejlepší možné k jejich duchovní vyspělosti a růstu. Zde si lidé uvědomili kdo jsou, odkud přicházejí a kam jdou - že jsou ve své podstatě Světlem. Ode mne vzešli a mohou u mne zůstat natrvalo, pokud to plně pochopí a pokud to chtějí. Nebe, neboli klid, mír, blaženost, spokojenost a zdraví, mohou zažít už zde, na Zemi. Když si uvědomí, že za tímto hmotným světem jsem skrytý Já, že za každou situací jsem skrytý Já. Čím více se podle toho chovají, tím měkčím pláštěm Své láskyplné ochrany je halím a nepříjemné situace, které je měly potkat pro jejich vývoj a uvědomění, se jim vyhnou, nebo jsou alespoň zmírněné." "Děkuji Ti, alespoň trochu jsem to pochopil," řekl člověk, ale to už si všiml, že mluví jeho ústa, když seděl za oknem domu a pozoroval ruch na ulici. Ani nevěděl, kolik času uběhlo. "Byl to sen?" ptal se sám sebe člověk. Opět se zadíval z okna na rušnou ulici. Najednou spatřil, jak malému dítěti, které cucalo pamlsek, tato sladkost upadla na zem. Dítě se dalo do srdcevryvného pláče. Všiml si toho nějaký chlapec. Vzal dítě za ruku a zavedl je do blízkého místa, kde obchodník prodával cukrovinky, a ze svých peněz mu koupil jinou dobrotu. Podle starého buddhistického příběhu volně převyprávěl A. D.

Poznámka: Jádro příběhu vzniklo pravděpodobně takto: V asijském prostředí žili a žijí duchovně vyspělí lidé. Kolem nich se shromažďují jejich oddaní. Jednou se jeden oddaný zeptal svého duchovního mistra, co je to nebe a peklo. A mistra napadl tento příběh. Koho tento příběh oslovil, možná zažije pocit jednoty. Přichází doba, kdy by se měli tolerovat, respektovat a spojit všichni lidé dobré vůle, křesťané, buddhisté, hinduisté, muslimové, ekologové, vědci, lidé na vrcholu moci i prostí lidé, spojit se na společné záchraně světa před hrozící ekologickou krizí a při obnově láskyplných mezilidských vztahů v rodině, mezi sousedy, mezi obcemi i mezi národy. vstoupí zcela do mého srdce. Moje ruce začnou plně vykonávat práci Boha. Mé nohy začnou plně kráčet po cestách Boha. Moje ústa začnou hovořit slovy Boha. To je začátek království Boha na Zemi. Skrze naše srdce, ruce, nohy a naše vědomí.


Některé z mých oblíbených knih

Četba: „Řekni mi, co čteš, a já Ti povím, jaký jsi,“ říká moudrost.

U mne to bylo takto: Prababička a babička mne vedli ke křesťanství, koketoval jsem s ateizmem.

Oslovila mne kniha vydaná za přestavby Jack London: „Tulák po hvězdách“, v prvorepublikovém vydání s příhodnějším názvem „Stopami minulých životů“. Před revolucí Moody: „Život po životě“, později „Život před životem“.

V blatenské knihovně je nenápadná kniha Briana Weisse „Mnoho životů, mnoho Mistrů“, v poslední době knihy „Hovora s Bohem I, II, a III“, „Přátelství s Bohem“. Dále „Ruce Světla“ a „Zjevení Světla“ (lze získat na adrese Robert Němec, Pragma, V Hodkovičkách 2/20, Praha 4).

Nádherné jsou moderní duchovní bajky Richarda Bacha „Racek“, „Nikdo není daleko“, „Iluze“, „Most přes navždy“ a „Jediný“, které lze získat na adrese Zásilková služba Synergie, Na rovnosti 22, 130 00 Praha 3.

V poslední době mne velmi oslovily knihy od současného Avatara Sai Baby (lze je získat na adrese Rosťa Beránek, Zámrsk 89, PSČ 565 43, tel: 468 581 107. Informace o Sai Babovi. Absolvoval jsem kurzy Reiki, Zlaté Mysli (obdoba Silvovy metody a Modré Alfy), provozuji amatérsky Sahaja jógu a trošku šamanské techniky (práce se silovým zvířetem = podvědomím a práce s duchovními průvodci člověka = anděly strážnými). Sleduji křesťanskou i buddhistickou literaturu. Nejlépe řečeno, jsem oddaný Sai Baby a Matky Meery.

Reiki terapie, masáže, poradenství speciálních potravinových doplňků Klas, Finclub a unikátních bylinných bioinformačních přípravků Energy, Diochi (intenzivní regenerační účinek na principech čínské medicíny) 
              včetně doporučení optimálního přípravku přístrojem EAV. Masáže, baňkování, Reiki, Shamballa Jana Drobníková. Měření přístrojem Supertronic. Duchovní symboly, siderická kyvadla
Facebook Masáže, Reiki, Shamballa Blatná, Léčebné symboly, siderická kyvadla. Transformace lidstva Facebook Masáže, Reiki, Shamballa Blatná, Léčebné symboly, siderická kyvadla. Transformace lidstva Hana Říhová – zasvěcení do Shambally, Merkaby, psychoterapie, cvičení jógy, wydy
Rosa Plus, s.r.o., internetový prodejce pyramid, duchovních symbolů a siderických kyvadel firmy Dr. Drobník
www.stesticko.cz
Reiki terapie, masáže, poradenství speciálních potravinových doplňků Klas, Finclub a unikátních bylinných bioinformačních přípravků Energy, Diochi (intenzivní regenerační účinek na principech čínské medicíny) včetně doporučení optimálního přípravku přístrojem EAV. Hypertextový odkaz na katalog unikátních léčebných symbolů. Zde zobrazen symbol Óm, symbol hinduismu, koncentruje velmi jemné vibrace Hypertextový odkaz na katalog siderických kyvadel, jež umožní napojit se na vlastní podvědomí. Zde zobrazeno kyvadlo pozlacené velké na řetízku
Duchovní symboly, siderická kyvadla

Spřízněné stránky, odběratelé
Matka Meera, Avatar z Indie, nyní žije v Německu Sai Baba, Avatar žijící v Indii

© 2012 Aleš Drobník, všechna práva vyhrazena.

Mail webmastera:

Ales.Drobnik (zavináč) seznam.cz
nahoru Nahoru